Tento příběh byl napsán podle skutečné události, ano… stal se… jen autorka by měla radši místo hlavní mužské postavy Asagiho, postavu Ruizu… ale to by nedávalo potom smysl… tak tedy…:
Byl poklidný a příjemný večer, a já jsem posedávala doma a četla jsem si knížku. Upíjela jsem svoje čerstvě vychlazené pivo, a usmívala, se protože ten večer byla velká pohoda, jenže… něco se mělo změnit. Přišla mi tajemná SMS od neznámé slečny, která byla v mém seznamu uložená jako "*****-Aho".
"Drahá Chibinko, mám vaše auto, jestli se ještě dnes večer do půlnoci nedostavíte k lesíku za městem známým jako Černý les, na jeho jediné mýtince, tak mu poškrábu lak!"
Po tomto přečtení jsem okamžitě vylítla! Tak tato neznámá a tajemná osoba co se nepodepsala mi zničí moje krásné autíčko!! Okamžitě jsem vyběhla ven, sedla na nejbližší autobus, a blížila se k onomu lesu. Kdo je ona tajemná? Když jsem doběhla k lesu, a vešla na mýtinku, kterou obklopovaly celé čtyři stromy. Rozhlédla jsem se zmateně, a objevila jsem o kousek dál zaparkované svoje milované autíčko. Kdo to mohl jen udělat!! Vjet s ním do lesa! Mohl se o ty stromy co jsou tu všude okolo poškrábat. Ale… proč jen chtěla moje auto? A kdo je to? Chvíli jsem přemýšlela, proč vím že je to dívka… a pak mi to došlo! Byla to přeci *****-Aho! Proč mě to nenapadlo jen dřív?
A pak se to stalo… vyšla z lesa, a bylo to skutečně ona… *****. Ušklíbala se, a šla pomalu ke mně. "Co chceš *****?! Proč jsi unesla moje auto?!" vykřikla jsem.
"Potřebuji znát kouzelnou formuli k vysvobození prince z tvého auta… a hned mi ji řekni, nebo ti skutečně lak poškrábu!" zněla její ostrá odpověď.
"Ne! Já žádnou neznám, co po mě chceš?" nechápala jsem.
"Ale ty to moc dobře víš…" odpověděla uštěpačně, a pak ke mně došla, a popadla mě pod krkem. Moje oči zamžikaly, a já jsem se se slzami v očích podívala směrem ke svému milovanému autu…
"Asagi…" vylétlo mi z hrdla, a najednou jsem nevnímala nic. Musela jsem omdlít.
Když jsem se po chvíli probrala, seděl proti mně temný princ, s černými vlasy přes jedno oko, ale byl přivázaný k židli, měl roubík, a zuřivě mumlal přes roubík že mu nebylo rozumět, také na ní poskakoval. Nebyla jsem plně při smyslech, a věděla jsem, že ***** okolo něj kroužila, a měla hrozné poznámky…
"Asagi-san… podívej se na mě…" řekla.
"Hmmm mmm mmm" byla odpověď, a Asagi otočil hlavu jinam. ***** si povzdechla.
"Asagi-san, podívej se na mě! Nejsem krásná? Nejsem dokonalá?!" pokračovala.
"Hmmm mmm mmmmm!!!" řekl tentokrát, a stále se na ni nedíval.
"Ale no taak, víš že mě chceš, tak přestaň blbnout, a podívej se na mě! Se mnou budeš spokojený!" zašvitořila, ale dočkala se jen odpovědi v podobě:"Hmmm hmmm mmm… hmmmm!!!" po ní si ***** povzdechla.
Jenže to už jsem nevydržela! Tak krásnému princi nebude nikdo ubližovat!! Vyběhla jsem proti ní, a svalila jsem jí na svoje autíčko, až se rozhoukalo. O to zuřivěji začal Asagi na židli poskakovat, a mumlat. Vrazila jsem jí pěstí do břicha, až se na mě vyděšeně podívala, kde se ve mně vzalo tolik síly, jenže ani ona neváhala, a zaryla do mě svoje nehty. Zamračila jsem se…
"Volám vás síly všemocné, síly všech pramenů a proudů… nevim čeho ale…" a pak jsem jí s křikem udeřila do obličeje.
"Nee!! Tam mě nebij! Nebudu pak krásná!" zavřískla, ale to už schytala další ránu. Za námi se ozvalo zuřivé povzbuzování: "Mhhhhmmm mmmm!!" a po tom jsem se dala do boje ještě o to s větší vervou.
Vzájemně jsme se drápaly, mlátily, fackovaly za povzbuzování Asagiho a houkajícího auta, které asi fandilo mě. Po chvíli jsme byly obě tak unavené, jenže pak mě napadla spásná myšlenka, rychlostí blesku jsem si odepnula pásek, a poté i z košile sundala pár stužek. Ušklíbla jsem se, a pak jsem jí mistrovským tahem svázala ruce. Mrskala sebou, jenže to už jsem měla po ruce svoje pevné stužky, a vrhla jsem se jí na nohy, a držela jsem ji za ně. Moji zbraň jsem vyndala, a pevně uvázala, div nepraskla. Pak jsem do ní prstíčkem strčila, až upadla na záda obrovským žbuchnutím. Neváhala jsem a nic jsem nepodcenila, a do svého krásného houkajícího autíčka jsem si došla ještě pro něco, čím bych jí přivázala opravdu pevně. Našla jsem pár věcí, a také jsem to udělala, tentokrát to byla ona, která mumlala… ona vřískala! …
"Hmmm!!! Mmm!!! Hmmm mmm!!" se ozývalo, a já jsem se oprášila ruce o sebe, a s úšklebkem pomalu šla k Asagimu. Srdce mi bušilo jak zvon… co mi asi poví… co se vůbec stalo?! Pomalu s roztřesenýma rukama jsem ho rozvázala, nejdřív tělo od židle, ale bylo to hrozně utažené, že to nešlo skoro rozvázat… pak jsem ucítila, jak okolo mě ovinul svoje ruce za nesouhlasného mručení z rohu "MMMHH HMMM MMM!!!" pokračovala jsem v rozvazování, bylo to jako rozvazování vánočního dárku, o kterém vím co v něm je, ale o to víc se na něj těším. Nakonec jsem mu rozvázala i roubík. První co poté bylo, bylo že si urovnal část vlasů do obličeje.
"Děkuji ti, vysvobodila jsi mě, před touhle…" začal mluvit melodickým hlasem, a pak se znechuceně podíval na tu hromádku čehosi co se kroutila a snažila se dostat z uvázání. "fúrií" dodal.
"Ale… to nic nebylo… Asagi-san…" dostala jsem ze sebe, zatímco jsem se dívala do země.
"Řekni si, co si přeješ, a já ti to splním, máš tři přání" a po těchto jeho slovech se mi rozzářily oči.
"Opravdu můžu?!" skoro jsem vykřikla a on je přikývnul. "Tak… podepiš se mi! Tady! Tady!" zvolala jsem, a vyhrnula si tričko, aby mi koukalo břicho… papír jsem u sebe neměla. On se jen usmál, vytáhnul fix, a podepsal se. Ono "Hmmm hmmm mmm" za námi jsem už skoro ani nevnímala.
"Jiné přání?!" zeptal se.
"Ano! Ano!" zatleskala jsem "Zazpívej mi Barairo no hibi!" a Asagi začal zpívat. Jen tiše jsem se kývala do rytmu a se zavřenýma očima to poslouchala. Když dozpíval, slastně jsem vzdychla. Tentokrát bylo ticho, ani "Hmmm mmm" se neozývalo.
"Ještě máš poslední přání" usmál se.
"Vezmi si měě!!! ASAGI-SAMAAA!!" vykřikla jsem, ale pak jsem si zakryla pusu. To jsem nechtěla…
"Ale jistě, jsi koneckonců moje zachránkyně" řekl Asagi, a pak mi zalehly uši od šíleného jekotu, který byl za námi slyšet, ale já jsem jen stála jak omráčená. Pak jsem začala radostí tančit, a první co bylo, že jsem popadla telefon, a zavolala jsem na policii. Ohlásila jsem únos, a pak už zbývalo jen dosvědčit co se stalo, když policie přišla. Asagi vyprávěl, jak na něj byl použit pokus o znásilnění, a když to nešlo pořádně, jak byl spoutaný, dále také jak pozoroval bitvu, a jak jsem ho zachránila.
Je to hloupost říkáte si? … to potom neznáte dívku… *****-Aho!! >.<
A žili spolu šťastně až do smrti… blá blá blá blá… XDDD