Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Květen 2009

Prohraná sázka

22. května 2009 v 22:40 | KateChibi |  FMA fanfikce - s Isabellou Nightrose
Opět mě popadnul amok, a napsala sem tohleto... XD tak vám to tu servíruju, dneska mam nějak úrodný den, že to sem všecko dávám. XDDD škoda že dřív sem měla i nějaké ty komentáře a ty se teď rozplynuly. T.T ... ale pokud vydržím, třeba si zas najdu čtenáře a nějaké ty komentáře se tu objeví. ^_____^ Tohle je kratší povídka, opět s Isabellou. O ní už jsem psala o něco níž... výš...? Prostě předtimXD A nebojte se psát komentáře, když na mojí povídku narazíte za rok. XD lol... ale ne, je to taková blbina, že nevim jestli se bude líbit. :D Ale Isabellu mam ráda. ^___^

Dnes byla nádherná noc a Isabella poprvé v životě prohrála sázku. Prohrála i své srdce? Nyní byla na večeři s tím, kterého natolik obdivovala, jen si netroufala si to přiznat. Milovala ho už dlouho, opravdu tak neskutečně dlouho, že to ani možné nebylo. Její láska přešla v nenávist a v poslední době to byla jen nepřiznaná láska. Dlouze se dívala do jeho očí. "Isabello, nepůjdeme už?" zeptal se jí.
"Ale jistě, už bylo na čase…" špitla, pak zamávala na číšnici a zaplatila za večeři a pití. Elegantně ji pomohl vstát. Pak jí nabídl své rámě.
Tolik vůně… tak hrozně moc… tak omamná… Isabella byla jako omráčená. Proč? Proč jen to tak je? Smutně se k němu přitiskla. Vedl ji k jejímu bytu, ale po cestě zastavil u svého domku. "Plukovnice, nepůjdete na chvíli dovnitř?" zeptal se a kývnul hlavou směrem ke svému domu. Isabella se podívala na dům. Byl relativně veliký a už od pohledu musel být Roy jeden z bohatších. Celá červená zakroutila hlavou, že ne. Roy lehce naklonil hlavu na stranu. "Opravdu ne?" zašeptal, přitisknul ji trošku k sobě. Vůně… ta omamná vůně…
Isabella se dlouho rozmýšlela a pak se na něj omámeně podívala. "Na chvíli…" špitla a zadívala se dlouze do jeho očí. Srdce se jí rozbušilo jako šílené, proč musí být zrovna v tuhle chvíli tak zamilovaná? Vždyť si s ní bude dělat co chce… dostala strach, celá se roztřásla, ale navrch to nedávala znát.
Plukovník ji jemně vzal okolo pasu a s úsměvem si ji vedl. Nádherně voněla a on se cítil, že je lehce na měkko. Všiml si už dávno, že ji provází něžná vůně růží, která lahodí jeho nosu. Dnes byla obzvlášť nádherná. Už dlouho ji chtěl svést a tušil, že pokud se mu to povede, bude to vztah na delší dobu. Nikdy nebyl zamilovaný, ale jak u něj před chvílí stála tak blízko, měl chuť ji políbit. Ne z důvodu, že by měl, když ji chce do postele, ale z důvodu, že po tom prahla celá jeho duše. Nyní byl rád, že se ovládnul. Co když ho krásná spolupracovnice nechce? Výraz v její tváři za svitu měsíce byl tak nádherný… došlo mu, že má strach se ji pokusit dostat do postele. Udělal jen pár kroků a zastavil se.
"Omlouvám se… jistě víte kam by to asi vedlo… nepůjdeme se jen projít ven?" zeptal se najednou, to Isabellu velmi překvapilo. Myslela si, že ji přeci jen dostane do postele a pak nechá. Rozbušilo se jí srdce ještě víc. Opravdu ho miluje? Není to jen omámení z té jeho vůně?
"Jistě, bude to lepší nápad" řekla a mile se usmála. Byla to ovšem přetvářka, vůbec se tak dobře necítila.
Chvíli šli potichu, ale Roy ji nyní držel za pas. Obdivně pozoroval její vlasy a vdechoval její vůni. Ve svitu měsíce byla skutečně nádherná… i v kanceláři je nádherná, proč si nikdy nevšiml, že je tak okouzlující i na duši? Až měsíc odhaloval její skutečnou krásu. Nyní stáli na břehu řeky u zábradlí.
"Je krásně, co? … plukovnice…" zašeptal.
"Ano… nádherně…" odpověděla mu tiše, tak tiše, že to bylo sotva slyšet. Měla strach, že kdyby promluvila hlasitěji, zlomil by se jí hlas.
Nyní i plukovník cítil, jak se chvěje. Stále z ní nemohl spustit oči. Touha políbit ji byla stále silnější a silnější. Isabello…
Možná jeho pohled vycítila, možná to byla jen náhoda, ale ve stejnou chvíli co o ní přemýšlel se na něj otočila. V jeho očích se zračila řeka, vypadal docela smutně. Věděla, byla si skoro jistá, že k ní něco cítí. Měla strach se zeptat, a to už měla tolik mužů. Proklínala se. Ale musela to vědět.
"Royi, neopustíš mě, pokud s tebou strávím noc?" zeptala se se slzami v očích. Muž byl zaskočený její otázkou, bylo to vidět.
"Isabello…" vydechnul. "Ty myslíš, že bys ji se mnou strávila?" zeptal se trochu nedůvěřivě. Tahle žena se nedá tak lehko získat, pokud si vás nevyhlídla, to věděl moc dobře. Mladá plukovnice tiše kývla a dívala se do země. Nebyl si jistý, jestli jen nikoho jiného nesehnala nebo… jestli je jím tak omámená jako on jí.
Vůně, ta neskutečná, nekonečná nádherná vůně. Isabella se k němu schoulila do náručí, neodstrkoval ji. Bylo mu jasné, že její odpověď je ano. "Ne… neopustím tě…" šeptal zatímco ji k sobě jemně tisknul.
"Miluji tě… Royi…" šeptla, ačkoliv se za své city styděla. Nerada to před ním přiznala, že ji dostal.
"Já vím… já vím…" zněla něžná a tichá odpověď od plukovníka. Miloval ji, oba to věděli, aniž by to vyslovoval nahlas.
Dnes byla nádherná noc a Isabella poprvé v životě prohrála sázku. Prohrála i své srdce?

Noční můra z Ishbalu

22. května 2009 v 22:36 | KateChibi |  FMA fanfikce - s Isabellou Nightrose
Tady je povídka, co se dostala, a co sem poslala, na soutěž Animefestu ve fanfikcích. Skončila třetí v ceně čtenářů. O.O ... wow... Děkuju všem, co jí dali hlasy. ^^ S Plukovnicí Isabellou Nightrose hraju s kamarádkou roleplaye, ale používám ji často do svých kratších FMA povídek. Je to dost propracovaná postava a pokusím se vám ji pomalu přiblížit. Napsala sem s ní už delší fanfikci, ale občas mě popadne amok a napíšu něco kratšího... :D jako tohle. XD Tak tady je. ^_____^

Je to přímo za tebou, Kurosaki-kun

15. května 2009 v 14:14 | KateChibi |  Povídky beze jména a krátké povídky/fanfikce
Povídka co jsem psala na soutěž animefestu, ale nikam se nedostala... XD no co... pár lidem co to pak četli se to líbilo, proto ji sem dávám... XD je to o Bleachi. ^^ hlavní postava Ichigo a Urahara. (Moje nej postava Bleache! XD) Osobně jí mam radši než "Noční můra z Ishbalu", která se umístila jako třetí v kategorii čtenářů. ^___^

Úpadek blogu? O.o

8. května 2009 v 20:55 | KateChibi |  Něco o mě^^"" či ode mě?
Ano, upadávám, vidim to... XD nelíbí se mi to, je mi to jasný... a některejm z vás se to možná taky nelíbí. :D
Proč to?XD to taky nevim, já asi hlavně píšu dlouhý fanfikce, který pak nedopíšu, proto je sem ani nedávám, abych vás nezklamala... T.T Rubínovej déšť chci dopsat, opravdu chci!! Ale inpirace se mi už nedostává jako na začátku. T.T fňuk, ale co nadělám? ...
No, pokud by tu někdo chtěl aspoň ty dlouhý fanfikce, co maj konec v nedohlednu, ozvěte se... :D Co jsou moje momentální posedlosti?XD no... nejsou momentální, kupodivu trvaj už docela přes rok O.o a to je Bleach, a pak o něco kratší dobu, Fullmetal alchemist. Warning: fanouškovská posedlost... XD
No není Roy dokonalej? *.* awww, toho si zabírám!! XD A ne jinak! XD Každej kdo mě zná, ví že sem s nim posedlá a nedělim se, a to i když sem zadaná... XDD no co, neni živej, tak můžu, ne? :D Zbožňuju jeho novýho dabéra, co ho mluví teď v druhý sérii. ^^ Ten první měl takovej mrtvej hlas... -.- Tohohle sem měla ráda ještě předtim než začal mluvit Roye, protože mluví i Kisukeho Uraharu!! XD A to už něco pro mě znamená. :D *akční póza, považuje se za největší českou fanynku KisukehoXD* Ale v manze je samozřejmě nejlepší, hlavně to co předvádí teď... ^____^
Konec fanouškovského výlevu... XD

Ještěže mám přítelkyni a ne přítele, protože holka to pochopí, když máte nějakýho idola, kluk žárlí i na toho idola. XD Někdy kluky prostě nechápu... XD

Tak to je asi všecko, doufam... :D kdo to dočet až sem, tomu tleskam. XD No... jestli se najde někdo, kdo tomuhle blogu nepřeje úpadek budu ráda. XD Ale pochybuju, protože poslední dobou moje povídky stojej za pěkný... ... ****** ... XD však vy víte... XD můj styl, vtip, a vůbec všecko co sem na svym psaní měla ráda šel do háje. T____T je mi to líto, ale je to tak, určitě to nevnímam jen já...
Tak zdar u další povídky, nebo podobnýho blábolu... :D

Nová pomocnice 5. část

8. května 2009 v 20:48 | KateChibi |  Bleach fanfikce-Nová pomocnice
V jeho domě bylo kupodivu poněkud živo. Objevila jsem toho drzého spratka, co mě odvedl dovnitř, byl to Jinta. Pak jsem také objevila Ururu a mladého shinigamiho, jménem Renji. Ten tu pomáhal podobně, jako budu pomáhat i já, jen nedělal v krámku. Prý děsil zákazníky a nakonec staršího muže, jménem Tessai. Už jsem ho viděla… "A jak se vlastně jmenuješ?" ptala se holčička Ururu.
"Já? Já jsem Michiko Hiromi. Klidně mi říkej Michiko" usmála jsem se na ni, byla dost milá, řekla bych, že se mnou měla i leccos společného. Ururu se usmála, potom mě zavedla do krámku a všechno mi vysvětlila. Oblékla jsem si pracovní uniformu, což byly růžové šatičky s krajkami a posadila se k židli u pultu. Celá nedočkavá jsem čekala na zákazníky, ale nikdo dlouho nešel… začala jsem tedy vyrovnávat zboží. Hrozně jsem se nudila.
Teprve ke konci pracovní doby se objevila paní se svým děckem. Holčička na mě zvídavě koukala. "Dobrý den…" pozdravila poněkud váhavě.
"Dobrý den, co si račte přát?" zeptala jsem se vesele a uklonila se.
Malá holčička se usmála a ukázala na lízátka. "Mamííí, kup mi támhleto lízátko, a bonbonky" zakňourala.
"Ale to víš že koupím, zlatíčko" usmála se maminka a já jsem ji rychle obsloužila.
Pak jsem se co nejmileji usmála a řekla "Děkuji vááám, přijďte zaas" Madam byla očividně potěšena.
Ze začátku týdne sem skoro nikdo nechodil, ale postupně lidé přibývali. Měla jsem radost. Uraharu jsem moc neviděla, pravděpodobně na něčem zas bádal, poněkud mě to mrzelo, ale nevěděla jsem proč. Po jeho období spánku nastalo zběsilé bádání, bylo to zajímavé. Občas se tam objevili zvláštní lidé, ale všichni to podle všeho byli shinigami, nebo alespoň lidé, co o nás ví.

Po týdnu a půl jsem za ním zašla, chtěla jsem vědět, co si myslí o mojí práci. Poslední tři dny jsme se ale pravidelně vídali na večeři a já jsem se před ním už tolik nestyděla. Očividně ho to těšilo. Dokázala jsem s ním normálně mluvit, jen s lehkým červenáním.
"Hiromi-saan" začal ten večer. "Jsem moc rád, že tu pracujete. Máme spousty zákazníků, kteří sem nikdy nechodili…"
Červená pod vší tou chválou jsem se podívala do talíře. "Děkuji že to říkáte, Urahara-dono… ale nemusíte…" řekla jsem potichu.
"Nemusím co?" podivil se.
"Nemusíte se přemáhat a říkat mi takové pochvalné věci… já tu zůstávám ráda" špitla jsem, a radši se dala do jídla.
"Ale já to myslel doopravdy" odpověděl tím svým jemným tónem. "A neříkejte mi Urahara-dono… jsem z toho poněkud rozpačitý, bude stačit Kisuke-san"
Věděla jsem, že by mi nabídnul i jiné oslovení, ale že já bych se styděla. I tohle na mě bylo dost. Zmateně jsem zamrkala a podívala se na něj od svého talíře. Ururu s Jintou nás snad ani nevnímali, natožpak Renji. Ten se plně soustředil na jídlo. "Ki… Kisuke-san…" špitla jsem opět potichu a usmála se. "Tak mi tedy říkejte prosím Michiko!" zvolala jsem celá červená a lehce se uklonila.
"Michiko? Ale jistěěě, Michi-chaaan" rozzářil se. Teď jsem se cítila rozpačitě já. Jak mě může takhle hned oslovovat? … je opravdu nadmíru přátelský a já… já jsem z toho poněkud mimo. Začínám chápat co se to se mnou celou tu dobu děje. Já… já… se do něj zamilovávám. Je to hrozné si to přiznat, ale je to tak. A to vše díky jeho milé povaze, i když vím, že je často velmi vychytralý, jen aby bylo po jeho. Člověk nikdy neví, co od něj čekat. Ale i tak je stále moc milý. Je také velmi inteligentní, jinak by nic takového nemohl dělat. Ale teď mluvím hlavně o jeho vynálezech, nikdy jsem neslyšela o takové gigai, jakou teď používám. Ura… Kisuke-san. Konečně jsem si to přiznala, tak konečně vím, jaké to je, být zamilovaný.
"Děkuji…" odpověděla jsem potichu. "A prosím, Kisuke-san… nepřepínejte se tolik. Kdekomu se možná zdá, že jste nadmíru líný, ale já vidím, jak se ničíte… celé dny a noci vynalézáte a pak několik dní spíte, a ne nijak pořádně… pokud dovolíte, ráda bych se o vás starala místo Ururu…" Ano, tak to bude nejlepší. Chtěla jsem mu být blíž, moc jsem si přála s ním být častěji… ale, jak to jen vezme? Zas jsem se dívala do stolu a žmoulala si jednu ruku tou druhou, musela jsem být celá červená.
"Oh? Skutečně? Ale ona toho moc nedělá. Nemusíš se o mě bát" odpověděl mi vesele.
"Ale já chci! Já si přeju se o vás starat… zvládnu obchod, a uvidíte že i vám budu užitečná" řekla jsem ještě. Renji se na mě podivně podíval a pak se ušklíbnul. Zajímalo by mě, co si myslí.
"Noo… když jinak nedáš, ale nevím jak se o mě chceš starat" řekl ještě rozverně a pak se s hlasitým zívnutím protáhnul, usmála jsem se.