Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Pohádka první

5. března 2008 v 12:52 | KateChibi |  Perverzní pohádky z chatu
Tak... žila byla jedna princezna a žila... kupodivu na zámku. Každý den vyhlížela z okna ven, jestli neuvidí dva bishíky, kterak se líbají nebo dělají něco takového... jenže nic takového se dlouho nedělo a začala být znuděná, a chěla utéct ze zámku, aby je něde našla. princezna se jmenovala Shuuchanka, a i když chtěla uniknout, tak měla zálusk na zahradníka... zahradník měl dlouhé červené vlasy, a s květinami dělal opravdové divy... jednoho dne se rozhodla, že právě tomuhle bishíkovi někoho sežene... a vyšla do nejvyšší věže, aby si prohlídla portréty všech možných princů.Ve věží trávila dlouhou dobu, protože tam bylo skutečně mnoho princů. Její macecha klepala mnohokrát na dveře, co tam tak dlouho dělá, a ona jí pokaždé neslušně odpověděla. Ale jak obrazy prohlížela, nikdo se jí nezdál pro jejího zahradníka dost dobrý... akorát seběhla pokaždé na večeři a tak to šlo celý týden.
Všichni začali být dost nevrlí, a nevěděli co s ní, nakonec si jídlo začala brát i nahoru na věž, a nikdo z toho nebyl moudrý. Nakonec poodhrnula jeden z posledních portrétů a jen tak tak unikla než jí plamen z něj ošlehnul obličej. Zatvářila se nejdřívě překvapeně... ale pak... "To je ono!!" zaradovala se, když obraz spatřila. Na obrazu byl spanilý princ, s krátkými černými vlasy, ale okolo něj šlehaly plameny... "Aby to tak byl ale nějaký Lucifer..." pomyslela si, a dál na obraz hleděla. "Ne, když se na něj pořádně zadívám, tak je až roztomilý..." nakonec obraz sebrala zabalila zpátky do plátna a utíkala s ním k sobě do pokoje.
Shuuchanka nějakou dobu obraz ještě sledovala a její nejbujnější fantazie plnil její zahraník po boku totohle prince. Nemohla si pomoct a jednoho dne si zavolala jednoho z rádců, aby jí o tom princi něco řekl, že nikde nebylo žádné info o něm... rádce jí nakonec prozradil, že je zakletý, ale zaradoval se, že jí choutky na pohled dvou mužů spolu opustil, a začíná pomýšlet na svatbu.
Shuuchanka si nechala pro sebe, že se vdávat rozhodně nehodlá, a že jí to doopravdy nepustilo. Nakonec si nechala vyprávět jak byl zakletý kvůli tomu, že byl na svoje okolí pořád zlý a ke všem se choval chladně... a když si ho vybral zlý Seme za svojí hračku, odmítnul a on ho proklel, coby obět svojí vášně po zbytek Semova života.
Bylo jí líto chudáka prince, že je otrokem vášně nějakého Seme... Seme se jmenoval Ultík
"Ultík?" podivila se Shuuchanka... "To on ho proklel? Tohohle ohnivého prince?" rádce přikývnul a vyprávěl, jak Ultík provozuje s princem všelijaké věci přes Bondage až po sado maso, a princ musí poslouchat na slovo.
Okamžtě se rozhodla, že ho ze spárů Ultíka osvobodí, a pak bude sledovat, jak podobné praktiky dělá také s jejím zahradníkem. Nemohla se dočkat, jen si to představovala... Bodage ani sado maso moc neznala, ale jakousi představu o tom už měla. Sbalila si svoje věci, rozloučila se se svými psy a kouzlem si nechala udělat malý portét ohnivého prince.
Putovala přes sedmero hor a řek, až narazila na zámek, z kterého cítila síru už na míle daleko. "Teda, jestli ten princ takhle smrdí, tak to bych svému zahradníkovi nepřála... ale ne, to je určitě kouzlo, aby to odradilo lidi, co sem přijdou" pomyslela si, a přidala do kroku, ale jak se snažila přiblížit, zámek jako by se vzdaloval... a vzdaloval..
"Co je to?" pomyslela si, když k ní připutovala jakási víla. "Ahoj princezno Shuuchanko, já jsem dobrá víla Ayme, a budu ti po boku. S mými kouzly snadněji proklouzneš za svým princem"
Shuuchanka se pokusila vykouzlit zamilovaný úsměv, ale vyšlo z toho spíše něco jako perverzní škleb. "Vidím, že jsi zamilovaná... budiž ti láska je cestou, pojď" Ayme vzlétla, a Shuuchanka jí následovala. Tentokrát se zámek doopravdy přibližoval, ale po nějaké době těsně před zámkem Ayme padla vyčerpáním.
"Je ti něco?" ptala se starostlivě Shuuchanka, a Ayme jí ujistila, že to bude v pořádku, že se jen vyčerpala. Shuuchanka rozhodla, že než budou čelit Ultíkovi, že se na to pořádně nají a vyspí.
Jak řekla, tak se stalo. Svými střevíčky sice rozdupala několik jahod a borůvek kterých se měli najíst, ale když přišla na to co udělala, hned je začala sbírat, a pořádně se nasytila. Pak hned usnula, Ayme už dávno ležela u rozdělaného ohně. Shuuchanka se na chvíli ještě zahleděla na obrázek, a pak jí klesly víčka únavou.
Druhý den vstaly brzy ráno, byly teprve dvě hodiny odpoledne, a vydaly se dovnitř. Ayme jí varovala před každou pastí, a vždycky se jí jen tak tak vyhnuly. Až došly do ohromné komnaty, kde bylo mnoho nástěnek, a na každé bylo namalované srdce s jménem a přišpendlené přesně uprostřed špendlíkem. "Co to je?" vyděsila se Shuuchanka.
Ayme se zúžily oči hrůzou. "To je Ultíkova kletba... podívej, tady jsou samá holčičí jména" a ukazovala, různá jména, mnoho různých... a když se Shuuchanka jednoho dotkla, přebehnul jí mráz po zádech. Viděla tam jakousi dívku, jak sedí u studánky, a pláče.
"Co to je?" zeptala se znova Shuuchanka. "Nevim budeš se muset zeptat samotného Ultíka" odpověděla Ayme... a po chvíli se za nimi objevil, mocný Ultík, černokněžník. Shuuchanka i Ayme dostaly částečně strach a cosi je tížilo, když se na něj podívaly. Ale po chvíli se Ayme zašklebila a řekla "Nic lepšího neumíš?"
Ultík se mocně zasmál, ale skoro... jako kdyby to nebyl ani pozemský tvor. "Ty se opovažuješ se mi smát?" a zadíval se na Ayme probodávajícím pohledem. Ayme přemýšlela a drkla do Shuuchanky aby taky něco řekla. Ta polkla naprádzno a ukázala obrázek. "Chci... chci tohohle prince"
Ultík se zamyslel, a pak řekl "A to je všechno?" Shuuchanka přikývla. "Tak toho prince nedostaneš. Všechny dívky, co tu vidíš jejich jména na nástěnkách mě zklamaly, a tak jse přišel na to, že kluci jsou daleko lepší... a navíc, tenhle princ je něco extra, a je moje nejnovější hračka"
Shuuchanka ale viděla vidinu její zahradníka a prince, a tak se kurážně postavila a řekla "NE! Toho prince si odvedu, pokud máš nějaké podmínky, co pro to musím udělat, tak mi je hned řekni!"
Ultík se opět mocně zasmál "Tak ze všeho nejdřív chci novou hračku. Někoho stejně roztomilého, jako je on. Druhý úkol, bude sehnat mi nový bič, a nové kožené věci na svázání, moje se už trošku ošoupaly... a poslední úkol bude prostý, musíš si sehnat nového zahradníka, a to všechno do jednoho týdne, jinak ohnivý princ propadá mě!"
A pak se zasmál, protože mu to přišlo docela nemožné to do týdne sehnat. A navíc si řekl, že kdykoliv to může odmítnout, ať mu ukáže seberoztomilejšího prince. Nikdo nebude jako jeho ohnivý princ. Ayme do ní povzbudivě šťouchla, že spolu to zvládnou, a tak se vydaly na cestu. Dny začaly plynout docela rychle, a oni zatím měly nakoupeny jen bič a kožené věci.Jednoho dne, už celé skoro utrmácené došly do jedné vesnice. Před ně skočila jakási rozverná dívka, a hned se k nim přitočila. "Kampak jdete? Neměly by jste pro mě práci?" snažila se vetřít. Ayme si jí prohlédla a mrkla na Shuuchanku "Pokud umíš pracovat na zahradě... velké královské zahradě..." řekla Shuuchanka.
Dívka přikývla, zasmála se, a hned natahovala ruku "Jsem Kate Chibi, ale říkejte mi klidně Chibinka, práci na zahradě zastanu jedna dvě!" a bylo na ní vidět, že je ráda, že má práci. Očividně jí až tak moc nedůvěřovaly, ale novou společnost uvítaly. Postupně jí vyprávěly o ohnivém princi, Ultíkovi a jeho úkolech.
"Vím o jednom princi! Je přesně tak roztomilý, jak potřebujete, ale cesta není žádný med... projdeme přes vrch pokušení a ajajajaj.... vždycky tam zapadnu s nějakým hezkým bishíkem či bishinkou, a neumím se odtamtud tak snadno dostat... však uvidíte. Ale ten princ, co žije na druhém konci je tisíckrát lepší, než pokušení v lese... ani tak jsem to
nedokázala..." vyprávěla s nadšením Chibinka, a Ayme se Shuuchankou na sebe kývly.
"Tak dobrá, beru tě jako svoji zahradnici, pod podmínkou, že splníš co si slíbila... a to jsi tak hříšná, že to nevydržíš, takové pokušení?" ptala se Shuuchanka a podezíravě si jí prohlížela. Chibinka se očividně zatvářila rozpačitě a Ayme se rozesmála. "Ale... počkejte až to uvidíte! Takové pokušení, to jste ještě nezažily!"
Pak se Chibinka nervózně rozeběhla, a ukazovala jim cestu. Vrch měl být nedaleko podle jejích slov, když náhle se ze křoví objevil bishík, podle snů Chibinky. Ta zaúpěla a zakřičela "Běžte dál! To už trefíte, princ má támhle hrad... jen to musíte vydržet" a pak skočila po bishíkovi a skutálela se s ním někam, kde na ni nebylo vidět.
Pak ale i Shuuchanka uviděla bishíka svých snů... také zaúpěla, a pak po něm skočila. Ayme se jí snažila strhnout, ale šlo to těžko. Nakonec Ayme použila jedno ze svých kouzel, a společně ho obešly. Po nějaké době se už postavy podle jejich snů neobjevovaly, a stály před hradem.
"Už jsme tu..." zašeptala Shuuchanka a zhluboka se nadechla. Pak otevřela dveře, a uvítal je sluha. Všechno mu převyprávěly, a on je zavedl za princem. "Princ Jujky vás rád uvítá" řekl po cestě. "Jujky?" divila se Shuuchanka a Ayme jen pokrčila rameny.
Vešly do Jujkyho pokoje, ale místo Jujkyho tam byla nějaká hezká slečna. Ale když se pozorně zadívaly, zjistily, že to vůbec neni slečna, ale princ. "Vy... jste princ Jujky?" zeptala se Shuuchanka, a Jujky přikývnul. "Chcete se seznámit s mocným čarodějem?" ptala se dál, a on se jen usmál.
"Rád se seznámím" usmál se Jujky. "A nevadí vám... BDSM?" zeptala se Ayme, jen tak okrajově. "Co je to?" divil se Jujky. "No... to poznáte" ušklíbla se Shuuchanka, a začala Ultíka vychvalovat, jak je mocný a silný a bohatý...
Jujkymu se to zamlouvalo čím dál tím víc, a po hodině souhlasil. Vydali se přes vrch pokušení, a volali, jestli najdou někde Chibinku. Když sešli kopec, objevili že Chibinka sedí dole, a kouká někam do neznáma. "Tak co Chibinko? Jsi v pořádku? Pořád mi chceš dělat zahradnici?" zeptala se jí Shuuchanka, Chibinka se otočila a usmála. "A uprav se..."
dodala Shuuchanka ještě, a rukou jí smázla jasně rudou rtěnku z tváře.
Chibinka se zatvářila dotčeně, ale prohlédla si prince Jujkyho. "No? Neměla jsem pravdu? Ty šaty mu opradu sluší" Ayme se Shuuchankou přikývly, a Jujky se pokusil uchichtnout jako dívka, ale moc se mu to nepovedlo. Týden byl skoro u konce a zbýval poslední den. Celá parta se vydala k zámku mocného Utíka.
Došli, a Ultík jim vyšel vstříc. Prohlédnul si pořádně prince Jujkyho a řekl "Já chtěl ale prince a ne princeznu". Shuuchanka mu strhla korzet, a bylo vidět, že to je skutečně princ.
Jujky se trochu vztekal, ale nakonec se uklidnil, a opatrně si korzet opět navléknul. Ultík vypadal spokojeně. "Tak kde máte zahradníka?" zeptal se, a Chibinka přestoupila a uklonila se. "Dobrá... a teď to nejdůležitější, moje nové věci na BDSM" Všichni je vyndali a Ultík se spokojeně usmíval.
Ale pak se zarazil "Ale počkat? Kde je roubík?" a zatvářil se přísně. Všichni částečně zpanikařili ale pak přistoupila celá červená Chibinka a řekla "Asi... bude muset být z mých vlastních zásob... je jako nový" a podala mu jej.
Teď byl teprve Ultík spokojený, po chvíli přišel a přivedl ohnivého prince. Shuuchanka se k němu vrhla, a Ayme zamáčkla slzu, jak láska zvítězila. Chibinka se zatvářila otráveně, ale nechala to být. Věděla, že jí čeká práce jako zahradnice.
Opustili zámek Ultíka, a Ayme se divila, proč se Shuuchanka nedívá na ohnivého prince zamilovaně... "Děje se něco Shuuchanko? Proč už jste si nedali pusu?" ptala se Ayme. "Proč bychom měli? Splní mi můj sen, spolu s mým zahradníkem utvoří skvělý pár!" zaradovala se Shuuchanka, a Ayme nevěřila vlastním uším. V tu chvíli Chibinka ožila, a začala se
na zahradníka vyptávat , a pak si spolu se Shuuchankou ty dva vedle sebe představovala... Ohnivý princ, vypadaj docela stydlivě, ale chladně zároveň. Ale tušily, že spolu se zahradníkem budou skvělý pár.
Ayme se s nimi rozloučila, že musí jít pomoct někomu jinému, a že její dobrodružství zdaleka nekončí. Shuuchanka s Chibinkou a ohnivým princem se vydali na zámek. Cesta byla úmorná, ale ubíhala docela vesele.
Došly na zámek a hned ohnivého prince omyly, a nasadily mu roztomilé oblečení, a vůbec ho vyfěšákovali pro zahradníka s dlouhými červenými vlasy. Ohnivý princ byl s tím co po něm Shuuchanka chce obeznámen a souhlasil. Hned jak zahradníka uviděl, oči se mu rozzářily.
"Ty... jsi ten princeznin zahradník?" zeptal se ho, a zahradník přikývnul. Bylo na nich vidět, že je to láska na první pohled a Shuuchanka s Chibinkou se na sebe štastně podívaly. Ti dva k sobě perfektně seděli... splnil se Shuuchance sen, Chibinka dostala práci a od té doby už Shuuchanka není tak znuděná, a chodí ty dva z okna oslintávat.

Dodatek:
Ultík použil svoje nové nádobíčko, a Jujky se mu pouze podřídil... ze začátku měl Jujky strach, ale po nějaké době mu to přestalo vadit a zvyknul si... a dokud se nenajde další princezna, co zatouží po tom si Jujkyho odvést, bude s Ultíkem provozovat BDSM až do smrti ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Chidori.Kaname Chidori.Kaname | E-mail | Web | 6. března 2008 v 19:21 | Reagovat

co říct...no hrůůůza...XDD ale v dobrém slova smyslu, ta pohádka je strašná, ale smála jsem se u toho jak kůň...člověk by řekl že se to nedá ani číst, ale já musela vědět jak to dopadne...:3

2 Veronika Veselá Veronika Veselá | E-mail | Web | 9. července 2008 v 15:40 | Reagovat

Hele tak tohle bylo mocinky moc hezký, ale nevím proč.. připomělo mi to YYH

Ohnivý prince (Hiei) a zahrádník z dlouhejma vlasama - červenýma (Kurama) ..

Ale jinak..

Fakt... pěkná.. ehm.. POHÁDKA :D

Hltala jsem to jak palačinky... a hodně velký .. :D

3 kiko kiko | 10. srpna 2008 v 16:42 | Reagovat

mě to taky připomělo Hieie a Kuramu.to je ta nejblbější a zároveň nejlepší povídka,co jsem kdy četla!!!

4 Shuuchanka Shuuchanka | 31. května 2010 v 14:12 | Reagovat

Sakra úplně jsem na tu pohádku zapomněla XDDDDD je dokonalá XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama