Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Leden 2008

Povídka bez jména 1.

21. ledna 2008 v 15:32 Povídky beze jména a krátké povídky/fanfikce
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi bylo něco, co Latiu neustále přitahovalo. Latia byla obyčejná tulačka, kterou lesy vždycky přitahovaly, ale tohle bylo poprvé, co v lese našla dům. Obcházela ho dokola a docela se bála vejít, netušila co všechno by se mohlo stát. Promýšlela všechny možné situace, ale skutečně netušila co ji tam čeká. Představovala si krásného mladíka, který je stydlivý a tak bydlí stranou od lidí, nebo jí také napadla zlá temná čarodějnice, které okolí zavrhlo. Obešla další kolečko... "A co když je tam jen starý poustevník. To by nebyla zábava..." nakonec si lehla na blízkou malou mýtinku a pozorovala z dálky dům. Začalo jí kručet v břiše, a tak se zvedla a otrhala keřík s borůvkami. Když zahnala nejhorší hlad, vydala se opět k domku. Neměla odvahu se k němu znovu přiblížit, protože si myslela že ten kdo tam bydlí si jí musel všimnout. Zašla hlouběji do lesa, a zachumlala se do klubíčka. Po chvíli usnula.
Když se probrala druhý den ráno, první co udělala hned po jídle bylo, že šla k onomu domku. Opět jen chodila okolo, ale dnes se odvážila se podívat oknem. Bylo docela zašlé a umazané, ale chvílemi měla pocit, že se tam něco mihlo... "Co to jenom může být? A proč obyvatel domku nevychází ven?" přemýšlela, ale skutečně se cosi míhalo za okny... dlouho chodila okolo a dívala se střídavě jinými okny domku, až to vzdala. Rozhodla se, že se vydá do dalšího nejbližšího města, a pořádně se nají, protože byla velmi roztomilá a hezká a když hezky poprosila skoro každý se s ní rád podělil o nějaké jídlo. Někteří ji hnali koštětem z domu, ale opravdu se stávalo často, že na ni byli lidé milí. Půl dne jí trvalo než objevila vesnici a vyhlídla si jeden domek, který vypadal že v něm žijí ani bohatí ale ani chudí lidé. Výběrem se trefila, a oni ji přijali celkem vlídně. Za něco málo práce pro ně dostala najíst, napít a dovolili jí také přespat.
Hned časně z rána si vzala něco málo na cestu k jídlu, a nedalo jí to... musela se k tomu domu vrátit. Ptala se na něj, ale nikdo ani nevěděl, že tam nějaký domek je, což jí mátlo. Nějakou dobu po poledni už byla zas u domku, a načuhovala dovnitř oknem. Opět viděla že se tam něco míhá, a dostala strach. "Že by byl domek nakonec prokletý?" napadlo ji. "Třeba ho vidím jenom já... musím se dovnitř dostat. Překonám ten strach" a pak se odhodlala, a zabrala za kliku... jenže bylo zamčeno. V tu chvíli byla tak rozklepaná a vyděšená, že si myslela, že jenom kliku málo zmáčkla. Ruku měla jak z gumy, tak se ani nedivila. Zabrala podruhé, jenže ani teď se dveře neotevřely. Byla z toho docela mimo. Když se uklidnila a srdce jí přestalo bít, rozčílila se a dveře nakopla. "Je tam někdo?" zavolala, ale nic se neozývalo. "Někdo tam přeci musí být..." přemýšlela, a vzpomínala na to co viděla za okny. Nakonec jí napadlo, že poodejde a bude celý den číhat na to, jestli neuvidí někoho vycházet. Usídlila se u keře s borůvkami, a průběžně se jimi živila. Nic se nedělo... "Možná je někde pryč, a odešel zatímco já sem byla ve městě..." zapřemýšlela a pak se schoulila na stejném místě co předtím a usnula.
Hned ráno byla bystřejší, a napadlo ji dveře vykopnout. Rozeběhla se s křikem, a vší silou do nich praštila. Dveře se ani nehnuly... byla moc slabá. Poposedla si, a zírala na ně. Přemýšlela, čím jí otevřít. Rozhlížela se po lese, a zároveň přemýšlela. "Nějak je vypáčit?" napadlo ji, a sáhla po větvičce, jenže ta se zlomila... "To byl mizerný nápad" nadávala si. Na ty dveře zkoušela co jí jen napadlo, a za celý den jediný výsledek byl, že je trošku naštípla v místech, kde to nebylo ani důležité. Průběžně jedla ovoce, z kterého měla i dost vody. Opět se a to vyspala, s tím, že druhý den něco vymyslí.
Hned ráno byla její první myšlenka na dveře. Opět nakoukla oknem, a pak jí to napadlo. "Okno!! Vysklím ho a dostanu se dovnitř!" a také hned popadla kámen, a začmouzené špinavé okno rozbila. Opatrně vylámala střepy a vešla dovnitř. Její první pohled byl na naprosto prázdnou místnost bez jediného kusu nábytku... vešla vedle a tam to samé. "To snad ne?! ... zabila jsem spoustu dní něčím tak hloupým... a co byly ty stíny míhající se?" a pak se otočila a zjistila, že na druhé straně visí na stromě zrcátko, které ony stíny ukazovalo... schlíple se vydala na další cestu.

Povídka bez jména 1. o čem je?

21. ledna 2008 v 15:32 | KateChibi |  O čem jsou příběhy?
Krátká povídka, o dívce jménem Latia. (To jméno používám celkem často...) Na kraji lesa stojí malý domeček... a co to v něm je?! O.o