Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Magus a skřeti

25. listopadu 2007 v 0:02 | KateChibi |  Magusovy příhody
Jednoho dne Magus sáhnul do kapsy a zjistil, že je opět skoro prázdná a že mu peníze zbudou tak na tři dny. Nemohl si dovolit limonádu, bylo mu jasné, že se nedá dělat nic jiného, než si najít práci a krást rozhodně nechtěl. Byl mág a to se přeci na mága nesluší. Dnešního dne měl výjimečně štěstí, nikdo ho nehnal koštětem a dokonce na něj ani neposlal psa.
Po chvíli bloumání po vesnici vešel do zdejší hospody a hned se zeptal na práci hospodského. "Měl by jste pro mě nějakou práci? Jsem mág."
Hospodský na něj chvíli nevěřícně zíral a pak řekl: "Pokud jsi mág… tak určitě zvládneš vymlátit skřety za vesnicí. Usídlili se v lese a nechtějí se hnout, a dokonce ohrožují lidi" Magus přikývnul, a jako důkaz že je pobil měl přinést medajlon, který hospodskému ukradli.Magus přikývnul, a chvíli smlouval cenu. Hospodský byl hodně lakomý a nic mu nechtěl dát, a tak po opravdu dlouhé debatě konečně dospěli k rozumné ceně.
Vydal se tedy za vesnici a na skřetí doupě narazil celkem rychle. Nebylo nijak extra ukryté ani hlídané, a hned si pospíšil dovnitř a přemýšlel jaké kouzlo to použije. Napadla ho obyčejná ohnivá koule, ta by na hloupé skřety mohla zapůsobit a přinejmenším je vyhnat. Vyšel opatrně do jeskyně a dával pozor, aby se mu nic nestalo, kouzlo si už připravil a vyslal… Ozval se zvuk výbuchu, a Magus okamžitě zjistil co se stalo… samotné kouzlo mu vybuchlo do obličeje. Tiše zaklel, a oslepený se pokusil přenést se do města. Tohle kouzlo použil snad milionkrát, takže se mu lehce povedlo. Objevil se na kraji vesnice a dotápal ke studně, už trochu viděl. Omyl si obličej, a pomohlo mu to úplně. Tohle kouzlo už několikrát popletl a už znal co na to pomáhá. Vzpomněl si jak se mu to stalo poprvé ještě ve škole, a učitel mu poradil, že stačí omýt vodou, protože kouzlo nevyšlo. Kdyby se povedlo, už by neměl důvod si omývat obličej… a zároveň by ho to nesežehnulo. Sednul si tedy na studnu a zíral před sebe… přemýšlel co by mohl použít a co nesplete. Tentokrát si to opravdu rozmýšlel, a byl rád, že zareagoval tak rychle, nebo by ho skřeti rozsekali. Jediné co vymyslel, byla neviditelnost, a pak chtěl mezi ně zasít svár a neshody třeba obyčejným kamenem. Spokojeně seskočil ze studny a vyšel zpátky do míst, kde sídlí skřeti.
Zkoumal terén a rozvzpomínal si na jiná kouzla, kdyby se zas něco zvrtlo. Radši už tam na sebe spustil kouzlo neviditelnosti a pak se vplížil do doupěte. Nebylo to nic těžkého, a sám pro sebe se v duchu usmíval. Potichu našlapoval a cítil srdce až v krku… pokud se jeho kouzlo prolomí, bude v pěkné kaši. Došel až k jednomu skřetovi a popadl kámen, co mu přišel pod ruku, a hodil ho na nejbližšího skřeta.
"Hej co to děláš?" zakřičel skřet na jiného. V tu chvíli se Magus málem prozradil, protože se lekl, že je viděn. Ale překonal to, když zjistil, že ten křik není na něj.
"Já? Nic jsem neudělal…" odpověděl mu druhý skřet.
"To jsi udělal! Trefil jsi mě kamenem!" zaječel první a onen kámen vzal a mrsknul s ním po něm. Druhý skřet se na chvíli skácel k zemi a pak se otřepal a vstal na něj už s mečem. Chvíli se řezali, a vletěl mezi ně jiný skřet.
"Co to tady děláte?" vykřikl rozhořčeně, ale protože byl skutečně natvrdlý, tak vstoupil zrovna do rány a byl rozseknutý napůl.
"Co jste to udělali šéfovi?" ozvali se dva skřeti, kteří ještě poté přišli.
"Nic, byl hloupej, vletěl mi do rány!" vykřikl první skřet. Pak se dali do rvačky a šlo skutečně o život… I malý kamínek dokáže strhnout lavinu… nakonec zůstal jeden, a tvářil se vítězoslavně.
"A mám tě!" vykřiknul Magus, a seslal na něj blesk, který se mu povedl vykouzlit, až se sám divil. Ale předtím než to udělal, tak si to kouzlo v hlavě několikrát zopakoval. Blesk projel skřetem, a on zůstal na místě mrtvý. Magus se ušklíbnul, že se mu zas něco povedlo. Dal se do prohledávání doupěte a protože se ještě trochu bál, radši zůstal neviditelný. Bylo mu sice řečeno, že jsou tu čtyři skřeti, ale jeden nikdy neví…že? Když byl přesvědčený, že tu nikdo jiný není, hned se vrhnul na jejich poklady. Prohledal jejich smradlavá mrtvá těla a sesypal do měšců zlato, které u nich našel. Dohromady měl měšec a půl plný zlata. Byl spokojený. Našel dokonce i medajlon a některé jiné poklady, které si schoval. Moudře je ukryl, že si pro ně dojde až půjde z hospody.
Rychle se vrátil k hostinskému a ten mu vyplatil odměnu za skřety a medajlon celkem snadno, až se sám divil. Spokojeně si nesl tři velké měšce peněz a věděl, že dva měsíce nemusí nic dělat. Ještě ten den si vzal koně a pospíchal vedle do města, protože v téhle vesnici se žádná limonáda neprodávala. Jeho první zastávka byla právě v hostinci na limonádě. Už seděl spokojeně u stolu a dopil čtvrtou sklenici, vytáhnul svoje peníze, že zaplatí a půjde někam přespat když… jeden měšec byl celý prázdný. Vyděšeně sáhnul po druhém, a v něm byla jenom polovina peněz…
"Zatracený hostinský… kouzelné zlato" potom zaklel, a byl naštvaný, že si toho nevšimnul, dokud byl v té vesnici… vztekle zaplatil, a byl rád, že alespoň obral ty skřety a sebral si poklady ze svojí skrýše. Takže nebyl pravda, že nebude muset celé dva měsíce nic dělat… stěží si vystačí na jeden měsíc. Už aby si teď začal hledat další práci…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ave Ave | 17. března 2010 v 20:05 | Reagovat

ten má stejně smůlu chudák, ale aspoň ověřit si to mohl trouba xD

2 Widlicka Widlicka | 14. ledna 2012 v 2:01 | Reagovat

Pěkné příběhy :) opravdu pěkné, jen je škoda, že v nich nepokračuješ, když už vím, že není na ženy, docela by mě zajímalo, kdy potká nějakého fešného muže :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama