Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Říjen 2007

Kapitola 3. Megumina duše

25. října 2007 v 20:15 | KateChibi |  Vzlet Fénixe
Ano ano... dočkali jste se, vy co jste na to čekali. XD (Pokud takových lidiček bylo víc... *kapka* )
Cesta byla celkem příjemná a nic zvláštního se nestalo. Megumi postupně poznávala Yusukeho a Kuwabaru a byla docela ráda, že se s nimi poznala. Začínaly se u ní projevovat menší známky, že tahle dívka byla kdysi milá a veselá, ale zatím v takové míře že si toho nikdo nevšimnul. Yusuke i Kuwabara byli celkem milí a zábavní a Kurama na ní byl také hodný. Nic takového si nepamatovala, že by se k ní někdo takhle choval. Možná byla dokonce ráda, že svého otce nakonec zabila, i když… přeci jen to byl otec i když nevlastní. Ale to už se nedalo nic dělat, v hloubi duše ho nenáviděla za to, jak na ní dělal experimenty a jak se k ní choval jenom proto, aby v ní probral onu duchovní sílu, která se skutečně probrala. Takže experiment byl úspěšný. V městě kde ti tři žili se už rozdělili. Kurama si vzal Megumi domů, už žil sám, bez matky, protože řekla, že by se měl osamostatnit. Také říkala že se jí po něm bude stýskat, a tak jí musí ob den navštívit. Ale také tvrdila, že z něj nechce mít maminčina mazánka a prostě se musí naučit žít sám, přeci jen, už mu bylo 20 let a pracoval. Zdědil otcovu firmu a pracoval v ní. (Poznámka autorky: Waaaa, to není výmysl, že zdědí otcovu firmu, to tak je v manze ^^"" ale ten věk… No, upravila sem si to, to se smí, ne? Od toho je to fan-fikce XD)
"Tak Megumi, jsme doma" řekl vítězoslavně Kurama a usmál se. Při pohledu na ní mu úsměv zas zmrznul. "Megumi? Haló?" Megumi se na něj pomalu otočila a svým skelným pohledem přikývla. Kurama si povzdechnul a odemknul dveře od domu.
"Tak co by ti tak udělalo radost?" přemýšlel Kurama nahlas. "Nejdřív by jsi se mohla vykoupat, co říkáš?" rozpačitě se na ní usmál a ukázal jí kde je koupelna.
Megumi se rozhlédla a zeptala se "Jak se to používá?" to Kuramu trošku zarazilo. Možná to byl částečný důvod proč vypadá jak vypadá, jinak je to určitě moc hezká holka.
"No…" začal Kurama "Tady musíš zapnout ty kohoutky, a namíchat si studenou nebo teplou vodu. Tímhle se umyješ a tímhle si můžeš umýt i vlasy" do ruky jí dal jakési tři lahvičky. Megumi to chvíli pozorovala, a přemýšlela co s tím. Otec jí dovolil používat pouze mýdlo a nic takového neměli. Jen ledovou vodu a ta jí nikdy moc neumyla. Když viděl její pohled tak trochu zrozpačitěl. "Mám tě snad umýt?" řekl z legrace, a pak málem padnul k zemi, když Megumi kývla. Pak začal tedy napouštět teplou vodu a ptal se, jestli to není moc horké, když byla voda akorát, tak se Megumi naprosto beze studu začala svlékat a vlezla do vody. Kurama celý zčervenal. "Já ti to radši ukážu, to už zvládneš sama" řekl jí a vzal houbičku. Ukázal jí, jak to s tím sprchovým gelem má udělat a pak chtěl odejít.
"Počkej, ještě pak moje vlasy, to se používá stejně?" řekla Megumi a Kurama jí to opět trpělivě vysvětlil. "Tak já se umyju a pak tě zavolám, co říkáš?" zeptala se, a Kurama nakonec souhlasil. Už bude celá ve vodě a jemu nebude tak hloupě. Ani netušil jak ohromné má štěstí že to celé neviděl Koenma… povzdychnul si, a vyšel ven.
Megumi se zatím celá umyla a sledovala, jak z ní jde všechna špína pryč. Začala se odhalovat její porcelánově bílá pleť. Když viděla, jak je voda okolo ní špinavá, tak ji vypustila, a pak znova zašpuntovala vanu. Voda dál tekla a jí začalo být příjemně. Ucítila po delší době něco, co už dlouho ne. Pohodlí. Pak si namočila vlasy a pocítila další věc. Stud za to, že byla v takovém hrozném stavu. Přemýšlela dokonce co si o ní Kurama myslí, když vypadala tak hrozně. Vypustila podruhé špinavou vodu a nechala natéct novou. Pak na něj zavolala "Kuramo? Mohl by jsi mi tedy pomoct?" Kurama přišel během chvíle, a uviděl ji, jak sedí ve vaně a je skoro úplně jiná než když jí přivedl. Rozbušilo se mu srdce, už jen upravit vlasy a bude naprosto nádherná. Teď je měla namočené, ale celkem čisté.
"Tak jsem tady. Jestli chceš, udělám to sám, a ty budeš dávat pozor, abys to zvládla příště sama. Ale máš tak dlouhé vlasy…" Megumi nepochopila poslední poznámku o vlasech, ale zavrtala se do vody. Pocítila stud podruhé, když se na ni díval, jak tam sedí a je nahá. Kurama vzal něžně její vlasy do rukou a opravdu poctivě je umyl. Pak vzal ještě kondicionér, aby dostaly trošku balzám.
"Ještě něco…" řekla Megumi když pak Kurama svou práci dodělal. "Když jsem teď tak čistá, tak si nechci brát svoje staré hrozné oblečení… měl by jsi něco pro mě?"
"No, něco ti půjčím, ale jsi hodně malá, moje oblečení ti bude větší. Co kdybych tě vzal na nákupy?" usmíval se. Megumi kývla, a on v jejích očích uviděl záblesk něčeho co už nebyla ta vyloženě apatická lhostejnost, ale to bylo jen na vteřinku, pak odešel.
"To není možné… proč je ke mně tak hodný?" přemýšlela Megumi, když se sušila. Ve vodě strávila opravdu dlouhou dobu a krásně voněla. "K čemu mu to je? Sám sobě tím nepomůže, ale teď chci přeci jen něco zažít… to určitě udělá. Chci vědět jaký je sex, a on mi to musí splnit! Byl by sám proti sobě, když jsem teď voňavá a čistá, ne?" pak se usmála nad to myšlenkou a vysušila si vlasy ručníkem co to šlo. Pak objevila ohromnou osušku a zabalila se do ní.
"Máš něco pro mě na sebe?" zeptala se, když vyšla ven a viděla jak Kurama pečlivě něco hledá ve skříni.
"No, tohle tričko s krátkým rukávem. Ale ty ho budeš mít o něco delší" podal jí ho. Oblékla si ho a měla ho někam skoro do půli stehen a rukávy až k loktům. Vonělo to po růžích. Kurama byl otočený, když se převlíkala, což jí vyhovovalo, protože stud se v ní už probral. Chvíli hrabal dál a vyndal jakési kalhoty. "Tak tohle možná ještě půjde, ale nevím jak moc ti budou dlouhé. Vybral jsem je, protože mě jsou už celkem malé" Megumi si je zkusila, ale byly jí skutečně hodně dlouhé. Ohrnula si je, a nevypadalo to nejhůř. "Dobré, docela ti jsou. A nechceš nechat ostříhat vlasy? Ofina by ti určitě moc slušela, a takových deset centimetrů by jsi je potřebovala zastřihnout" nabídnul Kurama a sahal po nůžkách. Tenkrát stříhal Yusukeho a vypadalo to moc dobře, byl si jistý, že Megumi její vlasy nezkazí. Megumi si sedla a bylo jí to nějak jedno. Opravdu jí na tom nezáleželo… ale když se mu chce, ať to udělá. Kurama se usmál, a rozdělil jí vepředu vlasy tak, že když se pak ustřihly, vznikla ofina, kterou jí chtěl udělat. Pod nimi nebyl koberec, takže se vlasy pak daly zamést. Když si byl jistý, že to bude rovné, tak začal stříhat. Přesně podle toho jak odhadnul, jí to moc slušelo. Usmál se na ní, ale úsměv mu neoplatila, dál ho sledovala bez emocí. Pak se sehnul, a sestříhal jí těch deset centimetrů jak říkal, a s výsledkem byl spokojený. Vlasy byly i vespodu velmi pevné a silné. Megumi přemýšlela o tom stejném co v koupelně, tedy o sexu, a nijak s ní ani nehnula ta myšlenka. Chtěla jen zkusit jaké to je, nic víc nic míň. Kurama byl se stříháním vítězoslavně hotový a usmíval se. Pak se Megumi už zvedala, ale on jí znovu zasadil do židle. Přinesl ještě fén, a vlasy jí vysušil i když ne dokonale, nakonec jí zvednul a odvedl před veliké zrcadlo.
"To jsem já?" divila se Megumi. Jak mohla teď takhle vypadat? Teď by na její "pokus" mohl přistoupit. Dokonce se sama sobě zalíbila, to byl další pocit, který neznala.
"Samozřejmě" usmíval se Kurama a prohlížel si jí. Skutečně jí to teď slušelo.
"Tak… když jsem teď podle tvých představ, chci vědět jaké to jí mít s někým sex, že mi to splníš?" zeptala se a Kurama chvíli lapal po dechu. Pak se podíval do země a zakroutil hlavou. Nechápal, jak to mohla říct tak bezvýrazně a bez citu, něco takového… přišel k ní, a dal jí ruku okolo ramen.
"Megumi, to nepůjde. Nejdřív musíš poznat jaké to je být zamilovaná, jaké to je, mít někoho kdo miluje tebe. Poznat všechny ty pocity které jsi ztratila už před dlouhou dobou. Tohle ti skutečně nesplním" Megumi nechápala co tím myslí. Copak je pro to potřeba nějaký cit? Vůbec nevěděla co si o tom má myslet. Bylo ticho a nikdo z nich nevěděl co říct.
"Půjdeme nakoupit?" zeptala se nakonec.
Kurama přikývnul, a řekl "No ale nejdříve půjdeme za Keiko. Nějaké oblečení pro tebe určitě bude mít"
"Keiko?" ptala se Megumi.
"Ano, je to snoubenka Yusukeho, toho už znáš. Keiko je malá asi jako ty, takže její oblečení ti bude" jeho dobrá nálada se zase vrátila. Megumi už nic neříkala a vyšli ven.

Vzhled blogu

23. října 2007 v 17:40 | KateChibi |  Něco o mě^^"" či ode mě?
Tak tu mám nový vzhled a osobně se mi moc líbí. Vyrobila mi ho Nyuu-chan a já jí takhle chci hrozně moc poděkovat ^^ Kujuuu Nyuu. No a teď si asi řikáte abych asi šla zas něco napsat, co?XD Mno, mrknu se na Vzlet fénixe až bude čas a chuť. ^^" Teď jsem nějak mimo.^^"""

Už pro ten pocit

22. října 2007 v 12:08 | KateChibi |  Koutek poezie
Tak a je tu další básnička. XD Tahleta neni tak dekadentní jako tamty předtím, ale je spíš taková zamilovaná... ano opět odstavce, nevím jestli se na to někdy podívám *kapka* Tak prosím ^^
Už pro ten pocit že tu jsi,
Už pro ten pocit dala bych cokoliv
Myslím na tebe den celý a na vzdálenost, která nás dělí.
To co se mi hlavou honí jen tak neodzvoní,
Neodzvoní a neodletí do dálky, tam, daleko za mraky…
Všechno krásné jednou končí,
Krásná vzpomínka mi zůstala,
Ještě teď se mi hlava točí,
Nerada bych se probrala
Je krásné mít někoho rád,
A cítit, že ti lásku oplácí
Nechci se svých snů vzdát…
Ne, nedělám si legraci.
Pro ten pocit že tu jsi…
Víš, dala bych cokoliv…

Bolest lásky

16. října 2007 v 16:08 | KateChibi |  Koutek poezie
Tak a další básnička ^^"" Napsala jsem jí minulý pátek, a asi kvůli ní vznikla i tahleta rubrika. Ale doufám že zas dlouho nebudu tak smutná, a nic už nenapíšu podobného. Zas mám divně odstavce -.- snad se s tim poperete.
Když všechno venku zhasne
A všechno utichne
Plamínek v těle ovšem nevyhasne
A bolest jen tak neunikne
Znám ten pocit…
Kdy se ve mně všechno svíjí
Znám ten pocit…
Kdy se všechno od bolesti odvíjí
Mé oči teď prázdně zírají
A… možná ani okolí nevnímají?
Je to zkáza?
Je to sen?
Mé oči tě stále pohasle sledují jen…
Tiše sedím v koutku
Oči uslzené
Ty držíš mě na poutku
A mé okolí není zaostřené
Není to zkáza ani sen…
Skutečnost, že noc se už nikdy nezmění v den.

Temnota

13. října 2007 v 1:59 | KateChibi |  Koutek poezie
Básnička napsaná když jsem byla skutečně smutná... ale svojí vinou, už je starší ^^"" ale tady je. A mam nějak divně nadělaný odstavce. XP Pak se na to někdy podívám... *kapka*

Když temnota se tiše sklání v pláči mi nic nezabrání

To co mě tíží vidět není

Přesto cítím že se to nezmění

Ani mi světlo mi cestu neukáže

Vím, že to není snadné

Když je všechno temné
Jen pramínek světla by mi oči otevřel

Aby na mě svět nezanevřel

Ale na to vůli nemám a tak doufám že to vstřebám
Tiše… jen tiše… temnota mě pomalu připoutá

A tím i vše co umím a znám spoutá

Pak už nic nebude jen duše v koutě tiše postojí

A když pozná že tu pro ni nic není zase poodejde o kus dál

Každý by se temnoty bál, nikdo by v ní neustál
Temnota se tiše sklání… Vím, že v pláči mi už nic nezabrání.

O této rubrice? Že by?XD

13. října 2007 v 1:57 | KateChibi |  Koutek poezie
Sem tam napíšu taky nějakou tu básničku ^^"" Většinou to bývá v hodně zlý náladě, a protože takový nálady já nesnášim, napíšu jich hodně málo ^^"" Taaakže, tahleta rubrika sem tam něco pohostí. *kapka* No, snad se budou líbit ^^""

Kapitola 2. Samotná záchrana

9. října 2007 v 23:20 | KateChibi |  Vzlet Fénixe
V domě lítal Kusoraki po domě. "Kteří idioti mi vlezli na pozemek? Co tady chtějí? Vždyť mi zničí všechny mé exempláře a jestli se dostanou až sem, tak jsou schopní mi zničit i všechny moje rozdělané pokusy a zničit mi celou laboratoř. Neznáš je, Megumi?" křičel na svoji nevlastní dceru a pak jí vrazil facku.
"Ne otče, neznám" odpověděla Megumi naprosto nevzrušeně a dívala se do prázdna. Když dostala facku, tak to snad ani nezaregistrovala. Megumi měla dlouhé umolousané hnědé vlasy do pasu, modré oči, které se neustále na svět dívaly jako skrz sklo. Naprosto lhostejný výraz ve tváři a po těle mnoho odřenin a modřin. Měla spoustu škrábanců a její oblečení bylo v hrozném stavu. A nejen oblečení… její duše byla naprosto v hrozném stavu. Na ničem jí ani nezáleželo a před očima měla spoustu pokusů na živých tvorech ačkoliv ne lidech. Ve snech neustále viděla jejich utrpení a pobavený výraz jejího otce. Bylo to několik let, co se v ní naposledy vzbudila kladná emoce. Už ani nevnímala dny, noci a ani roční období. Bylo jí pouhých šestnáct let. Megumi se prostě uzavřela do sebe, neměla jiné východisko. Tahle dívka skutečně potřebovala pomoci a obyčejný člověk neměl šanci jí z toho dostat, na to byl Kusoraki příliš mocný a bohatý.
Kurama se mezitím objevil také na pozemku. Všechno pečlivě obhlídnul, kde je jaký démon, a pak se přidal k Yusukemu a Kuwabarovi. "Ahoj, tak jsem vás doběhl než jste se vydali dovnitř, to je dobře. Botan mi dala ještě pár pokynů navíc, co ví od Koenmy. Pojďte tu nešťastnou dívku zachránit, musí to být pro ni hrozné" Yusuke a Kuwabara kývli a ihned se všichni tři rozeběhli dovnitř. Dohodli se, že mu celou jeho laboratoř zničí, i když to není jejich úkol a pak zachrání tu Megumi. Uvítací výbor nebyl nijak strašlivý, a rychle se všech zbavili, přeci jen byli na ně tři. Yusuke si pořád stěžoval, proč existuje tolik lidí, co chtějí vydělávat nebo dělat pokusy na Youkaiech ale nebylo mu to moc platné. Všichni tři byli znechuceni. Yusuke s Kuwabarou si vzali na starost zničení laboratoře, a Kuramu poslali pro Megumi.
Yusuke s Kuwabarou vybílili celou hloupou laboratoř, a museli zabít ještě několik najatých démonů, ale to jim nedělalo potíže. Jak někteří můžou chránit něco tak odporného, když mučí jejich druhy? Ani jeden to nechápal. Několika Youkaiům usnadnili trápení a zabili je, určitě to pro ně bylo lepší než být týráni na těch pokusech.
Kurama proběhnul celý dům, a nikoho nemohl najít, nakonec mu cestu zkřížil démon B třídy. Byl velký, a nebyl na něj nejhezčí pohled. Usmíval se a pozoroval Kuramu. "Myslíš si, že zachráníš největší pokus pana Kusorakiho?" zasmál se.
"Největší pokus?" zarazil se Kurama a sledoval ho zlým pohledem, byl připravený na cokoliv.
"Samozřejmě. Jeho nevlastní dceru, zkoumá na ní, co její psychika vydrží než povolí a navíc jestli se v ní tímhle způsobem probere také duchovní síla, kterou už několikrát viděl. Sám u sebe ji neprobral, ale u ní by se mu to mohlo povést, jenže ona je teď tak apatická a bez emocí, že ani neví jestli už jí vládne nebo ne" Kurama se zhrozil, v jak strašném stavu ta dívka musí být, okamžitě vyndal růži a proměnil jí v bič. V jeho tváři byl znát úplný chlad a to, že je skutečně znechucený. Uvnitř byl plný vzteku a zloby kvůli tomu co slyšel, ale vypadal spíš jako když má chuť zabíjet, než že je rozzlobený. Přemýšlel jestli o tom ví Koenma a jestli je právě to důvod, proč je sem poslal. Jestliže jí bylo takhle ubližováno, určitě se na to nemohl dívat.
"Ať se tvůj pán připraví na smrt, a nejen on" řekl Kurama a šlehnul svým bičem. Znovu se na něj podíval svým chladným pohledem a rozmýšlel si, co by na něj mohlo platit. (Poznámka autorky: Bitvy nerada popisuju ^^"" ) Démon na něj vyslal mocný útok a Kurama jen stěží uskočil, stihlo ho to zranit. Zakřičel bolestí, a padnul k zemi. Když najednou se zpoza rohu vynořila Megumi.
Svým skelným pohledem se na oba podívala a řekla nevýrazným hlasem bez emocí "Ty jsi mě zraňoval a ubližoval už dost, každý den jsi byl u mě a proto zemřeš" pak natáhla ruku a z její dlaně vyšla mocná duchovní energie, která okamžitě roztrhala démona na kousky. Kurama se pomalu zvednul a zíral na ni.
"Kdo jsi?" zeptal se jí a měl ruku na místě kde byl zraněný. Nevěděl jak Megumi vypadá, ale předpokládal že je to ona.
"To není důležité. Ani není důležité, že jsem ho zabila. Co jsem zjistila že se sem někdo vloupal, vyrazila jsem se podívat kdo to byl. A vidím že ty, tak zas půjdu zpátky"
"Megumi! Pojď se mnou! Jsme tu pro tebe!" řekl Kurama a dal do toho všechny své emoce. V tu chvíli mu hlavou problesklo mnoho myšlenek a do očí se mu draly slzy při pohledu na ní. Naprosto apatickou a bez chuti žít.
"Nemůžu opustit svého otce" odpověděla mu, a šla dál. Kurama se rozeběhnul před ní a zarazil jí.
"To nemůžeš, to nevidíš že ti ubližuje?" zeptal se Kurama.
"On je jediný důvod proč jsem ještě naživu" zněla odpověď Megumi. Kurama měl v tváři bolestný výraz. Tahle dívka byla tak týraná, co by pro ní mohl udělat? Chvíli byli zticha a jeden na druhého zírali.
"Pojď se mnou. Já ti dám důvod proč žít" zašeptal Kurama a podíval se do země. Chtěl aby poznala Yusukeho a ostatní a získala přátele. V tu chvíli si tak moc přál jí pomoci, byla tak bezbranná a zoufalá…
"A kdo mi zaručí, že mě nenecháš někde na ulici?" zeptala se nedůvěřivě.
"Já… zaručím ti to!" Megumi ještě chvíli váhala, ale pak se otočila a šla dál směrem dovnitř. Kurama se za ní zoufale rozběhnul a už nevěděl jaký argument na ní použít aby šla s ním. Uměl přesvědčovat snad všechny lidi na světě, ale na ní to ze záhadných důvodů nefungovalo. Když udělala několik kroků, tak se otočila.
"Nemůžu nic ztratit. Ale počkej tady, něco si zařídím…" řekla a naznačila mu ať tu na ní počká. Kurama si oddychnul, ale začal přemýšlet co chce Megumi udělat. Snad ne?! … uviděl výbuch a schoval se k zemi. Vyšla Megumi znovu, a slízávala si krev z ruky.
"M… Megumi? Ty jsi…" nedopověděl.
"Jo, zabila jsem toho starouše. Nic jiného si nezasloužil… ale, pokud budu mít pro co žít, už ho nepotřebuji" byla TAK cynická. Ale trest jí nečeká u světa duchů, přeci jen, byla to vražda člověk - člověka. Ani ta její slova nebyla znát, jako že by jí zajímala. Jako kdyby nic neudělala. Bylo chvíli ticho, ale Kurama si svoje slova odpustil.
"Pojď, půjdeme za ostatními…" řekl bez emocí tak, jak mluvila Megumi. Tím skrýval svoje pocity.
Koenma ve své kanceláři jásal. "Má jí! Zachránil jí!" radoval se. To že ze zoufalosti zabila svého otce přešel jako nic. Pak se zadíval dál na obrazovku a všimnul si, jak se Kurama chová, to nebylo až tak normální a nikdy ho v takovém rozpoložení neviděl. "Ale jestli se k ní Kurama jen přiblíží! Dostane trest! Ta dívka je v úplně hrozném stavu… tak rád bych se o ní postaral"zasupěl Koenma a dál sledoval co se děje. Jeho práce počká.
"Hej! Kuramo! Tak co? Máš jí?" volal už z dálky Yusuke. Kuwabara mu šel v patách a chechtal se, protože akce proběhla hladce. Až na tu hrůzu co viděli v laboratoři. Proto jí také velmi rychle zničili.
"Ano, zachránil jsem jí… spíš se zachránila sama, ale to vám někdy budu vyprávět" odpověděl Kurama.
"Hmm? Tak ty jsi Megumi?" řekl Yusuke, když došli až k nim. Megumi zírala před sebe a neodpovídala. Yusuke se zarazil, co je to za divnou osobu.
"Ano, tohle je Megumi. Megumi, tohle je Yusuke a tohle Kuwabara" představil je Kurama. Megumi zvedla hlavu a přemýšlela, jestli tohle má být ten důvod proč žít. Litovala že zabila svého otce. "No já bych si pospíšil zpátky. Rozhodl jsem se, že se o ni postarám" zrozpačitěl Kurama když o ní mluvil. Kdesi kde to všechno pozoroval Koenma mohl vybuchnout, tahle věta ho celkem naštvala. Kdo mu to dovolil? Ale nakonec si pomyslel, že Megumi chvíli u něj nechá. Když na to měl Koenma nervy, tak totiž sledoval její utrpení a přemýšlel jak jí pomoci. Den co den mu přirůstala k srdci a to se s ní nepotkal osobně. A dnes dokázala, že má duchovní síly, které v ní vypěstoval experiment.

Kapitola 1. Dívka v ohrožení

3. října 2007 v 13:51 Vzlet Fénixe
Yusuke ležel na střeše školy a díval se do nebe. Nechtělo se mu do školy, ani dneska. Dokonce ani Keiko ho nepřišla přesvědčovat, jak je studium důležité. Bylo hezky a Yusuke byl ospalý.
"Problém! Yusuke!" ozval se dívčí hlas z dálky a spadla na něj dívka, kterou důvěrně znal, Botan. Nevypočítala dráhu a upadla na něj.
"Botan! Co to děláš?"
"Yusuke na to není čas! Máš další případ!" řekla Botan když se zvedla.
Yusuke si povzdychnul a odpověděl. "No dobře… dobře, vyklop to, co mě čeká?"
"V jednom domě, na druhé straně Japonska je bohatý muž, který pěstuje démony pro pokusy. To sice není záležitost pro Svět duchů, ale věc co už naše starost je, je jeho nevlastní dcera, Megumi Kusoraki. Má v sobě mocné duchovní síly, které si vypěstovala kvůli tomu, co denně vidí a její nevlastní otec se k ní nechová nejlépe. Hrozí velké nebezpečí, že když její emoce vybuchnou nebo přetečou, že stejně tak vybuchne i její síla. To by skutečně bylo hrozné, nikdo neví co by udělala pak… v jádru to není zlá holka, ale musíme jí od toho šílence dostat, navíc Koenma vzkazuje, aby se jí nezkřivil ani vlásek, že by to mohlo mít špatné následky"
"Promiň Botan… ale co jsi říkala?" zeptal se Yusuke a Botan se hodně rozčílila. Pak na něj chvíli křičela a když se uklidnila, řekla mu to ještě jednou.
"Jo. Takže tam vlítnu, projdu domem toho jejího otce, tak jak jsem to udělal u Tarukaneho a pak jí odvedu?"
"Přesně tak!" usmála se Botan a dodala "A jinak, Yusuke. Jestli chceš, vezmi s sebou Kuwabara, Kuramu nebo Hieie. Jak budeš chtít. Ale jeho dům je plný démonů na kterých pokusuje a navíc pár kteří hlídají jeho dceru, tak si to rozmysli"
"Jo, jasně. Vemu s sebou Kuramu, Kuwabaru… je mi to jedno, nedělej si starosti, za chvíli tady tu holku Koenma má" Botan pokrčila rameny a ještě ho varovala ať to nebere na lehkou váhu. Pak odletěla a Yusuke si lehnul znovu na střechu a dal se do spaní.
Když se probral, byl konec školy. Okamžitě vyběhnul a hledal Kuwabaru, řekl si, že rozhodně nepůjde sám, nebyla by to taková zábava. Přemýšlel i o Kuramovi, ale to by bylo moc práce, Kurama pracuje přeci jenom o něco dál, a navíc už nechodí do školy, možná by ho jenom rušil. Takhle Yusuke sejde pár pater a najde Kuwabaru. Seběhnul těch několik pater a našel ho, akorát se přezouval.
"Kuwabaro! Mám novou misi, zachránit dívku od jejího šíleného otce" hned mu vpálil Yusuke když ho uviděl.
"Urameshi, to je dost dobrý. A ty chceš abych jako šel taky?" Yusuke s úsměvem přikývnul. "Tak já půjdu, je to přeci jen záchrana dívky!" Yusuke přikývnul se stejným úsměvem na tváři a spolu pak vyšli ke Kuwabarovi domů, aby si vzali něco málo na cestu a řekli jeho sestře, že se vydávají na cestu.
Botan zatím letěla za Kuramou, protože jí bylo jasné, že Yusuke za ním nepůjde. Všechno mu oznámila, dodala mu trochu víc informací, protože se něco víc dozvěděla a vůbec ho do toho chtěl Koenma zapojit, věděl, že Yusuke bude potřebovat někoho rozvážnějšího při sobě.
"Vážně? Dělá pokusy na démonech? To od něj není hezké… a co se týče té jeho dcery, ani to se mi nelíbí. Yusuke se o ní může postarat, já dodělám to ostatní" řekl Kurama a pousmál se. Botan zas odletěla a Kurama se zamyslel. "Co je to za člověka, že adoptuje dceru svého bratra, který zemřel a pak jí ubližuje?" v duchu jí politoval a přemýšlel jak je stará, v jakém je stavu a vůbec co všechno jí její nevlastní otec dělá. Moc se mu tam nechtělo, ale pomyslel si, že to Yusuke sám nezvládne. Rozeběhnul se tedy z práce rovnou na nejbližší vlak.
Koenma neklidně přecházel po kanceláři s razítkem v ruce. "Musí jí zachránit, ona si to nezaslouží… ona ne…" co chvíli si přehodil razítko do druhé ruky a nevěděl jestli nemá jít s nimi. "Jestli se jí něco stane, jestli jí Yusuke nezachrání včas anebo jestli její emoce vybuchnou… všechno, skutečně všechno tohle se nesmí stát" sednul si do křesla a zhluboka se nadechnul.
"Pane? Něco vás trápí?" ozval se hlas vedle něj.
"Georgi! To jsem se tě lekl! Abych tě nepotrestal za to, že se takhle zjevuješ a mě lekáš" zakřičel Koenma a trochu se uklidnil. Díky tomu se mu trochu ulevilo.
"J… jistě pane, už to nebudu dělat" zakoktal George a dal mu na stůl nějaké papíry. Koenma se znovu zamyslel. Nejlepší by bylo jít se tu akci přímo podívat, ale měl tolik práce. Znovu se zhluboka nadechl a ponořil se do papírů co mu George přinesl.
Yusuke s Kuwabarou už byli v zahradách domu, kam měli jít zachránit Megumi. Yusuke už to chtěl mít za sebou a popoháněl oba. "Přesně jako Tarukane!" zasmál se Yusuke, a rozhlídnul se okolo.
"Urameshi, nebuď tak sebejistý. Určitě tu bude mít nějaké démony, kteří jeho dům brání tak jako měl Tarukane. Nezapomínej že má dost peněz, aby s nimi dělal pokusy. Tyhle chlápci jsou všichni stejný" Yusuke zakýval hlavou a vydal se zas dál na cestu. Nějak mu nepřišlo důležité být ostražitý, myslel si, že to bude velmi snadná a rychlá mise. Skutečně to nebylo tak hrozné jak čekali a během chvíle se probili až k domu. Mnoho démonů kteří by jim blokovalo cestu tam skutečně nebylo a když byli, tak velmi slabí.

Vzlet Fénixe, o čem je?

2. října 2007 v 22:31 | KateChibi |  O čem jsou příběhy?
Tak jak jsem slíbila ^^ Zítra nebo ve čtvrtek tu bude tahle nová povídka. O čem je? Je to fan-fikce k YYH, jak už mám oblíbené. ^^"" Romantika, a hlavní hrdinka Megumi je poněkud temná bytost, dokud... ale to vám přeci neprozradím, a i tak je to celkem předvídatelný děj asi. ^^"" A proč se to tak jmenuje? Bádala jsem nad názvem a s kamarádkou (poté co četla úvodní asi 3 kapitolky) jsme vymyslely název "Vzlet Fénixe" proto, protože Megumina duše je jako fénix. Pohřbená a pak znovu vzkříšená.

Stav: Dodělaná, nehodlám pokračovat