Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Magus a šenkýřka

2. září 2007 v 0:09 | KateChibi |  Magusovy příhody
Magus byl ten nejhorší kouzelník všech dob a byl tím všude známý, hlavně u policie. Neměl rád ženy a nesnášel vodu. Jediné co mu chutnalo byly sladké limonády a podobné věci. I kdyby umíral žízní, tak by se vody možná nenapil. Nikdo ho nechtěl najmout, protože si mysleli, že by ani svoji úlohu nesplnil. Potácel se městem a zkoumal svoje poslední měďáky. Nic moc to nebylo, ale na limonádu a oběd by to mělo stačit. Chtěl si vybrat nějaký pořádný lokál, který nevypadal, že by byl drahý. Zamířil do chudších čtvrtí a narazil na jednu opravdu pochybnou hospodu. "Tam by to nemuselo být drahé" pomyslel si. Vešel dovnitř a nikdo tam nebyl. Sednul si k zaprášenému stolu a přemýšlel, kde je obsluha. Když nikdo nešel, zvednul se a došel na druhý konec místnosti. "Je tu někdo?!" zakřičel a po chvíli přišla velmi elegantní a hezká žena. Nevěřil vlastním očím, kde se tu někdo takový vzal? Ale on ženy nesnášel, tak to bylo celkem jedno.
"Dal bych si… něco k obědu a sladkou limonádu" řekl jí.
"Vážně? Ale my máme jenom vodu… limonádu tady nemáme" odpověděla mu trochu lísavě. Otřásl se, co po něm chce?
"No… tak… to si dám jenom ten oběd" odpověděl váhavě. Dala mu nabídku dnešního jídla a on si něco objednal. Trvalo jí to celkem dlouho, ale nakonec mu to přinesla spolu se sklenicí vody. "Co má být ta voda?" ptal se.
"No… na účet podniku"
"To si jí zas odneste, já jí nepiju. A když nemáte limonádu, tak nic nechci" začal se trochu rozčilovat, ale žena ho pozorovala celkem vyzývavým pohledem. Chvíli jí pozoroval a pak si pomyslel "Za nic na světě mě nepřinutí tohleto vypít…"
"Tak já pro vás udělám výjimku, přinesu limonádu. Říkala jsem že jí nemáme ale to byl jen žert" pak odběhla. Magus v klidu jedl svoje jídlo, když se vrátila.
"Tady je ta limonáda… jistě máte velikou žízeň" Magus přikývl. "Ale pozor… než jí vypijete, tak vás varuji. Tím že jí vypijete do sebe dostanete jed, a budete muset přijmout úkol, který vám zadám"
Magus se zarazil… Jed?! … ale… je to LIMONÁDA! A zdarma! To jen tak někde nedostane. "A dostanu za to zaplaceno?" zeptal se. Peníze by se mu hodily.
"Zaplaceno? … ale jistě, jistě dostanete ode mě zaplaceno" Magus se na znamení souhlasu napil. "Tak tedy poslouchej! Musíš najít starého Elda a od něj získat protijed na to co je v té limonádě, on už bude vědět. Hlavně se musíš od něj dozvědět, co na ten jed účinkuje. Cesta to bude celkem obtížná a nebezpečná, ale protože jsi mág, tak to musíš zvládnout. Potřebuju ten protijed do zásoby a ještě spoustu jiných bylin a lektvarů. Nechci tam jít sama, proto tě tam posílám. Je to ilegální skladovat byliny co od něj dostaneš, tak si pospěš! Jed tě popožene, začne účinkovat velmi zle do týdne!" Magus dojedl, dopil limonádu a vyrazil na cestu.
Když vyšel ze dveří, tvrdě se do něj opřel studený vítr. Přitáhl si plášť ještě víc k tělu. S obavou se ještě naposled ohlédl na obrovské dveře, které se za ním s třískotem zabouchly. Co bude dělat s tím jedem, co mu ta zmije dala vypít? A kde má sehnat toho chlapa a dozvědět se od něj to, co mu přikázala...? Smutně pokýval hlavou. A policie mu pro to, čím je, nepomůže. Nakonec by skončil v base sám. Sedl si na mokrou lavičku, nepřítomně odkopl tvrdou žvýkačku a složil hlavu do dlaní. Nakonec se zvednul a vyrazil. Rozhodl se, že se poptá hned ve městě a zjistí kde bydlí starý Eld. Nesměl ho ale nikdo z nich udat, podle slov té ženské jsou jeho byliny ilegální. Ani cestu mu pořádně nepopsala a měl jenom týden než začne účinkovat jed.
Podle slov několika vesničanů, kteří nevypadali jako práskači se měl vydat na sever do lesa. Starý Eld je celkem známý mudrc, Magus byl asi opravdu hloupý když o něm nikdy předtím neslyšel a to už v tomhle městě tráví dlouhou dobu. Les vypadal celkem nebezpečně a on dostával trochu strach. Sem tam zahoukala sova i když byl den a jindy zas vyletěl nějaký drobný pták. Bylo to skutečně děsivé… alespoň pro Maguse. Jeho nejhorší zážitek byl, když omylem šlápnul na větvičku a nečekal to."Jak jsem se mohl vydat na tak děsivou výpravu?" pomyslel si a sednul si znaveně na zem. Putoval už celý den a srdce měl až v krku. Pak se zvednul a popošel o kus dál, kde byla malá mýtinka. Rozhodl se, že tam přespí. Vyčaroval si oheň a chvíli do něj zíral. Nebylo to nic moc a on měl hlad a žízeň, ale nevěděl, kde by měl sehnat nějakou limonádu k pití. Už několikrát se pokoušel ji vyčarovat, ale neúspěšně. I tento den se o to zkoušel. Podařilo se mu vyčarovat několik podivných předmětů, o kterých sám nevěděl, k čemu by mu byly dobré. Něco vypadalo jako dřevěné vědro, ale nešlo spálit, jiná věc zas jako podivný hudební nástroj, ale nešlo na něj nic zahrát. Pak vyčaroval vodu a když se jí zkoušel napít, udělalo se mu zle, i když to nechtěl sám přiznat, tu nejhorší žízeň mu to zahnalo. Přemýšlel, že by mohl zkusit něco ulovit. Kouzla na to měl, i když to byly ty nejhorší v okolí. Avšak zvíře by s nimi ulovil, jenže měl moc velký strach na to, aby se vzdálil od ohně, takže nakonec objevil kousek dál křoví s borůvkami. Vzpomínal si nejasně na nějaké kouzlo, kde nezbytnou ingrediencí byly zrovna borůvky, ale jak přesně to bylo? Spal neklidně a měl celou dobu strach.
Když se ráno probral, bylo slunce už hodně vysoko. Jak je to možné? Vždyť ani na chvíli nezavřel oko… ale jak bylo to kouzlo s borůvkami? Najednou se mu rozsvítilo. To bylo kouzlo jasnozřivosti, kdyby se mu povedlo, poradilo by mu, jak dál. Znovu rozdělal oheň a vzal to podivné vědro místo kotlíku. Vzpomínal na další postup a přihazoval jednotlivé ingredience tak, jak se postupně rozvzpomínal. Měl docela štěstí, všechno potřebné rostlo okolo mýtinky, a něco měl i kupodivu s sebou. Nakonec směs nabyla temně modré barvy a voněla jako povidla. Mělo to intenzivní vůni a ta přilákala podivné stvoření. Bylo hodně malinké. "Copak dobrého to vaříš?" zeptalo se to. Vzhledem k tomu, že Magus v životě podobné stvoření neviděl, netušil, co odpovědět. Být či nebýt zlý? Nakonec z něj vypadlo: " Co je ti do toho, ty skrčku?"
"No uvidíme, kdo je tu skrček" zaskřehotal skřítek, lusknul prsty a v tu ránu se Magus necítil dobře. Padnul k zemi a divil se, proč všechno okolo najednou tak rychle vyrostlo. Po chvíli byl i samotný prcek větší než Magus a on nevěděl co by měl dělat.
"Co jsi mi to udělal?" rozčiloval se Magus, když zjistil, že nic nevyrostlo, ale to on se změnšil.
"No? Kdo je tu skrček teď?" smálo se stvoření dál.
"Dobře… vyhráváš, jsi lepší kouzelník dokonce než já… mohl by jsi mě vrátit?" zaškemral a podíval se na něj psíma očima.
"Si myslíš jako že mě to obměkčí, jo? … ale budiž, nehodlám tu celý den poslouchat tvoje kvílení" lusknul prsty znovu a Magus měl svojí původní velikost.
"To jsem si oddychnul. Co tu vlastně děláš?"
"No, voní mi tady to co tu vaříš" usmíval se skřítek.
"A kvůli tomu jsi došel až sem? Vařím kouzlo jasnozřivosti" rozzářil se Magus a ukazoval mu svůj výtvor. Skřítek k tomu přišel, namočil do toho prst a olíznul ho.
"Ty troubo! To jsou borůvkový povidla!" sežehnul ho trpaslík pohledem a mágus se orosil… zas to zkazil.
"Jsi si jistý?" chvíli váhal Magus a pak taky ochutnal. Skutečně tomu tak bylo, ale najednou z něj spadnul tíživý pocit, který měl už od minulého dne? Co to bylo? Nakonec pokrčil rameny a dal se s tím prckem ještě do řeči. Zjistil že je to magický skřítek, a že zná perfektně cestu k Eldovi. Měli by tam dojít ještě ten den. Magus si dal skřítka na rameno a vesele se vydal na cestu. Myslel na svoje peníze co dostane, když té ženě donese její bylinky a lektvary, a také na to, že se zas bude moci napít limonády.
K večeru skutečně došli až k malé chýši. "Tak jsme tady" zajásal skřítek a seskočil mu z ramena. Magus si trochu dodal odvahy a zaklepal na dveře. Otevřel mu malý seschlý stařík a podíval se na něj skelným pohledem.
"Čo tu chčeš mladíče?" zeptal se ho stařík. Magus polknul a řekl "No… bylinky a lektvary pro jednu paní ve městě. A navíc do mě dala jed a já se ho teď musím zbavit… víte jak?"
"Jo… má hošpodu?" Magus přikývnul "Ťak ťo ťu mám zásilku přešně pro ní" štařík… vlastně stařík zašel dovnitř a dal mu malý balíček. Pak se na něj podíval a řekl ještě "Ťen jeď už v šobě nemáš. Čo ši češtou jedl?"
Magus se zamyslel. "Kromě vody jsem akorát ochutnal ty svoje povidla…." Ale že by to byl protijed?! Jak známo, i slepé kuře někdy najde zrno. Tak proto z něj spadl ten těžký pocit. Pak u Elda přespali, dokonce jim ten stařík nabídnul limonádu. Skřítek ho hned zrána dovedl mimo les, ukázal mu zkratku a velmi rychle ho dovedl zpátky do města. Rozloučili se, a Magus už měl před sebou vidinu peněz a limonády tak blízko. Nemohl se dočkat.
Došel až před hospodu, zaklepal a opatrně vstoupil dovnitř. Žena ho už očekávala a dívala se na něj. "Tak… jsem zpátky" řekl opatrně. Změřila ho pohledem.
"Neseš mi moje věci?" zeptala se a Magus jí předal balíček. Všechno si překontrolovala a usmívala se. "Tak a teď tvoje slíbená odměna… pojď se mnou" udělala na něj posunek aby šel za ní.
"Tak… kde je?" byl Magus nedočkavý, když ze sebe strhla šaty a řekla "Chci mít s tebou dítě!!! Už od první chvíle co ses tu objevil!!" vykřikla a vrhla se na něj.
"NÉÉÉÉÉ… nesnáším ženy!!!!" byly Magusovy poslední slova a už utíkal… peníze byly v háji… pozdě…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 8. března 2009 v 11:25 | Reagovat

Ježiši vražedná kombinace!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama