Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Kapitola 4. Jak to bylo dál? ^^

25. září 2007 v 13:50 | KateChibi |  Poslední Saiyajinka
Celou cestu do Capsule jsme byli zticha, ačkoliv normálně si oba pořád povídáme… Čím to? Přistáli jsme doma, a Trunks se okamžitě klidil pryč… Co je to s ním? To se snad nikdy nestalo!
"Trunksi! A co můj trénink?" volala jsem na něj, ale ozvalo se jen něco naprosto nesrozumitelného, a tím skončil… Kam sakra šel? Rozhodla jsem se, že se půjdu umýt… anebo si zaplavat! Ale sprcha byla v plánu hned. Bazén počká. Musím ze sebe smýt tu špínu, že jsem se Pan dotkla… Brrrrr…
Chvíli jsem se sprchovala, a šla jsem se osušit. Sušila jsem se, a vtom někdo trhl dovnitř. Vykřikla jsem, když jsem dotyčného spatřila! "Sakra co tu děláš?!"
"P-promiň… Basho…" dostalo se mi odpovědi. Kdo mi tam vtrhnul… Byl to… VEGETA! Co si o sobě myslí?! Ale on se omluvil? Nepřeslechla jsem se?
"Koukej jít odsud!" řekla jsem mu, a zakrývala jsem se malým ručníkem… Vegeta se ještě na mě otočil a vypadal dost rozpačitě… "Řekla jsem VEN! A příště klepej!" Vegeta se teď ušklíbnul a odešel. Tak tohle byl pro mě šok!! Nejdřív mě nakrkla Pan a teď Vegeta… Ale… 15 mi už bylo… Teda! Na co to myslím?!
Vyšla jsem z koupelny a vydala se do svého pokoje. Tam jsem na sebe oblékla plavky a vydala se k bazénu. Trunks musel mít stejný nápad, protože jsem ho našla ve vodě…
"Trunksi! Počkej! Jdu taky!" zavolala jsem na něj zvesela. Trunks se teď usmíval. Asi to co ho předtím trápilo nechal plavat… Hned jsem skočila šipku do vody. To byla dneska studená voda! Chvilku jsem se tak rozhlížela, kde Trunks je, když jsem byla potopena do vody!
"No počkej!" zakřičela jsem. Byla to legrace, a musela jsem mu to oplatit. Ale on byl moc rychlý… pořád mi utíkal! No… Co by jiného asi dělal… Neuměla jsem moc rychle plavat, když jsem ho konečně dostihla… Hned jsem se na něj pověsila, ale nevystihla jsem moment překvapení… Potom jsme se oba potopili…
Když jsme se vynořili, tak velmi blízko u sebe… Podívala jsem se mu do očí… Teď jsme se ani jeden neodtrhli z pohledu toho druhého… Trunks mě po chvilce k sobě přitisknul, a potom i políbil… Bylo to úžasné… Když jsme se odtrhli, tak se mi díval do očí. Pochopila jsem, že když mě předtím chytil za ruku, tak to nebyla jen náhoda…
"Trunksi?" zašeptala jsem, ale on mi přitiskl prst na ústa, abych mlčela.
"Teď ti povím něco já…" řekl potichu "Kate, zamiloval jsem se do tebe… I když se ti asi zdálo, že to tak nikdy být nemohlo, tak to tak je… chtěla by jsi se mnou chodit?" ptal se mě, a byl trošku rozpačitý. Také jsem cítila, jak se chvěje… Podívala jsem se na něj, a podívala se mu do očí… Lehce ucukl pohledem… "Ano…" špitla jsem, a Trunks se usmál… Potom mě k sobě přitiskl, a já byla v sedmém nebi! Opravdu mě má rád… Asi…
Když jsme vyšli z vody, tak jsme se plácli na deku. Původně jsem si šla sednout pohodlně na židli, ale… Nechala jsem se snadno přemluvit… Leželi jsme vedle sebe, a dívali se na sebe… Nakonec jsme skončili tím, že jsme se vášnivě líbali. Jestli nás někdo sledoval? To snad ne!! Ale kdo by mohl? Snad jen Bulma, Vegeta a prarodiče Trunkse… Tak co? I když… ta představa…
"Trunksi… nepřesuneme se… jinam?" zeptala jsem se, a Trunks se rozhlédnul.
"Máš pravdu… a co třeba… ke mě do pokoje?" řekl, a lišácky se usmál.
"Ne… radši do obýváku…" řekla jsem. Nehodlám… Ale co!
Došli jsme do obýváku, a sedli jsme si k sobě. "Kate, ale ty by jsi měla trénovat!" ušklíbnul se Trunks.
"A ty snad radši chceš trénovat? I když je mír?" ptala jsem se, a přivřela jsem oči.
"Ne…" zašeptal Trunks, a potom mě začal líbat na krku…
"Vy jste se zbláznili!" vykřikla Bulma, která zatím přišla, když jsme byli v tom nejlepším…
"Ale…" řekl rozpačitě Trunks, a pustil mě.
"No?! Nijak vám nic nezakazuji, ale jděte jinam…" řekla Bulma také trošku rozpačitě… Oba jsme se na sebe nechápavě podívali a potom jsme odešli. Nakonec jsme stejně šli do pokoje Trunkse… Naštěstí ho nemá společný se sestrou… Sedli jsme si na postel, a povídali si. (Poznámka autorky: Co jiného? ^_^) Ani jsme si nevšimli, že uplynulo už tolik času… Právě přišla Bra, abychom šli na večeři… Snad Bulma neřekla nic Vegetovi… To bych nebyla moc ráda…
Večeře proběhla jako vždycky až na pár rozdílů, jako že jsme s Trunksem pořád po sobě koukali, a Vegeta po mě občas hodil rozpačitý pohled… Asi vzpomínal na tu událost v koupelně…
Opět uplynul nějaký čas, přesněji dva měsíce, a já jsem si zatím užívala přítomnost Trunkse. Byl skvělý, a já jsem do něj pořád totálně zamilovaná. Po dlouhý čas se skoro nic nedělo, jen nás oba Goku trénoval. Bylo to lepší, ten nás nešetřil… Konečně pořádný trénink!
Byl zase den, kdy jsme trénovali sami jen spolu bez Goku, tedy neděle. Seděli jsme s Trunksem u naší obvyklé večeře venku, když jsme ten den trénovali. Paní Briefsová nám zase přivezla vozík na kterém bylo jídlo. Byla to v podstatě legrace, na to koukat… Vozík sem postavila, a my jsme se hned vrhli na jídlo. Po chvilce jsem si vzpomněla, že jsem ve svém pokoji nezavřela okno. "Trunksi, já jdu zavřít okno… potom by nám tam byla zima. Teď, když se blíží podzim… už není venku moc teplo" řekla jsem, a vzala jsem si jeden z 6 koláčků. Ty jsem měla nejradši a Trunks mi je vždycky nechával, protože jsem ho vždycky moc prosila… Tedy… Většinou za to něco chtěla, třeba polibek nebo tak… A teď už jsme nějakou dobu dohodnutí, že mi je tam vždycky nechá!
Odeběhla jsem a zavřela okno. A když jsem se vrátila, tak jsem uviděla tu hrůzu! Trunks mi snědl poslední koláčky! Bylo jich tam ještě 5 a on mi je všechny doslova sežral! Byla jsem hrozně naštvaná, a cítila jsem, jak ve mně všechno vře!
"Trunksi! Jak si to dovoluješ! Ty jsi mi snědl všechny moje koláčky!" vykřikla jsem naštvaně. A potom jsem ucítila hrozný nával energie! Měla jsem chuť s ním jen tak bojovat! Aby ty koláčky obhájil… "Připrav se na souboj!" vykřikla jsem, a soustředila jsem energii, jak jsem se už naučila. Vykřikla jsem, a najednou, jako by mě obklopila všechna síla, co ve mě sídlila. Ucítila jsem také, že se semnou děje i něco jiného. Najednou okolo mě byla žlutá aura, už se okolo mě neplácaly moje vlasy! Kam zmizely!? Když jsem už necítila žádné změny emocí ani jiných pocitů, tak se přede mnou Trunks svíjel smíchy a já jsem nic nechápala! Přešlo mě to, bojovat s ním…
"Trunksi! Čemu se tak směješ?" řekla jsem dopáleně a dala ruce v bok.
"Ty… Ty jsi… Ty jsi se proměnila kvůli koláčkům" řekl se smíchem a sotva mluvil, jak se pořád smál. Jen jsem zakroutila hlavou.
"O čem to mluvíš? Jak proměnila??" nechápala jsem.
"To je jednoduchý…" a smál se dál, že nebyl schopný slova.
"Tak co? Sakra!" už jsem byla docela naštvaná!
"Víš co? Tak pojď se mnou k zrcadlu a já ti to vysvětlím" pobídnul mě, a už se tak nesmál. Naštěstí ho to přešlo.
Když jsme dorazili až k zrcadlu, uviděla jsem tu hrůzu! Že by se smál kvůli tomu, jak vypadám? "Tak ty se směješ kvůli tomu, jak vypadám?" zamračila jsem se "Ale kde jsem k tomu přišla! Proč mám vlasy nahoru?" nevěděla jsem co to má být!
"Ne, náhodou vypadáš docela dobře…" řekl vážně Trunks "Teď jsi Super Saiyajinka!"
"Super jsem celou dobu… A Saiyajinka podle vás od narození, tak kde je nějaká změna?" usmála jsem se.
"Ne, teď jsi daleko silnější! Jdeme ven, ale hlavně se po cestě nerozčiluj… Mohla by jsi svojí aurou ještě něco poškodit…"
Znovu jsme došli ven, a Trunks mě pobídnul, ať bojujeme. Nejdřív se však soustředil, a po malé chvilce měl také blonďaté vlasy, které mu trčely nahoru jako mě, a usmíval se. Já jsem se také usmála! Je to tedy nějaká zvláštní proměna pro Saiyajiny. Co jiného… Pustili jsme se do boje, a všechno mi přišlo tak snadné… Byla jsem rychlejší a silnější! Ale co se týká souboje s Trunksem, tak to bylo pořád stejné, jako předtím. Pořád jsem byla slabší, než on…
Když jsme skončili s bojem, tak šel Trunks ke mně, objal mě, a zašeptal "Kate… Uvolni se…" Zavřela jsem oči, a uvolnila se, jak mi řekl. Potom jsem oči otevřela, a aura byla pryč! I Trunks se teď musel uvolnit, aby byla jeho zlatá aura pryč.
"Co se to… Kde je ta zlatá aura?" ptala jsem se.
"Tím, že jsme se oba uvolnili, je to pryč. Stačí se soustředit… a neříkej tomu zlatá aura, ale prostě Super Saiyajin" poučil mě Trunks. Přikývla jsem, a přitiskla svoji hlavu na jeho hruď. Trunks mě pohladil, a chvíli jsme tak zůstali. Byla to moc příjemná chvilka. Ty koláčky jsem mu už odpustila…
Tuhle chvilku jsem přerušila, když jsem měla další dotaz ohledně Super Saiyajinů. "Trunksi, ale… Jak to, že se mi to povedlo? A taky, jestli ji budu umět znovu povolat?"
"No, proto jsem se taky smál… K tomu tě dovedlo, to, že jsi musela hodně trénovat a získala jsi sílu! Ani nevím, jak se ti to mohlo povést… Tobě!! A pak to… Musel jsem tě HODNĚ naštvat, když se ti to povedlo! Jedině když se naštveš, tak jsi toho schopná! Tak třeba Goku se proměnil, když zemřel Piccolo a Krillin. To ho opravdu naštvalo…" pak se na mě pořádně podíval, a já jsem se odtáhla. Když se na mě znovu podíval, tak se začal zase smát "A tebe…" doslova vyprsknul smíchy "Koláčky…" div se nesklátil k zemi, jak se mi smál. ZASE!
"Co je na tom tak veselého? Tak mám ráda koláčky…" řekla jsem, ale potom jsem se začala smát taky…
Všechno bylo až moc skvělé! Ale jednoho dne musel Trunks odjet i se svojí matkou vyřídit něco do práce… Musela jsem tedy zůstat sama s Vegetou a také rodiči Bulmy. Není to nic příjemného… Sama s Vedetou. A také když se toho tolik stalo… Možná někdy dřív by mi to nevadilo, ale teď… A z domu se mi taky nebude chtít… ale co.
Jeden den uplynul bez událostí… Ale druhý den… Seděla jsem u bazénu, a už se stmívalo. Když jsem najednou ucítila něčí ruku okolo svých ramen… Zatřásla jsem se. Opět jsem cítila to lehké brnění… "Vegeta!" problesklo mi hlavou a otočila jsem se na něj. Byl to on, kdo jiný. Hned jsem jemně sundala jeho ruku.
"Proč se tomu bráníš?" ptal se mě, trošku s arogancí v hlase.
"No… nejde to! Nech mě!" řekla jsem trochu naštvaně. Potom jsem vstala, že odejdu, ale Vegeta mě chytil za ruku a nepustil mě.
"Basho, proč se mě bojíš?" vyzvídal dál. Zamračila jsem se. Potom mě k sobě přitisknul a zašeptal: "Tak už víš kdo jsi?" Teď jsem se už neodtrhla a odpověděla také šeptem: "Ano, vím…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 t t | Web | 26. září 2007 v 15:40 | Reagovat

jojo... už čekám jak to bude pokračovat

2 mystical_angel mystical_angel | E-mail | 27. září 2007 v 21:44 | Reagovat

wow tak té hustý jen tak dál už se těším na pokr.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama