Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Kapitola 3. Son-Goku a ti ostatní

19. září 2007 v 20:14 | KateChibi |  Poslední Saiyajinka
Uplynulo půl roku, už mi bylo 15 let, a každý den jsem trénovala s Trunksem. Ale byl na mě opravdu měkký. To jsem poznala i já. Nedovedl to prostě pořádně, být ke mně tvrdý. Ale když se k nám přidal Goten, tak docela tvrdý byl… Čím to? Když jednoho dne přišel Vegeta.
"Vy dva! Oba jste na nic! Musím vás oba trénovat já, anebo…" řekl Vegeta, když viděl, že zase netrénujeme tak, jak by si to představoval…
"Anebo co?" ptala jsem se.
"Anebo vás může trénovat Kakarott. A to oba! Zvlášť by to bylo lepší… Ale budete muset oba! Nemám rád ulejváky! Sice je mír, ale tohle vám neuškodí!" zavrčel Vegeta.
"Kdo je Kakarott?" ptala jsem se Trunkse.
"Kakarott? To je přeci Son-Goku!" usmál se Trunks. Za ten půl rok jsme byli skvělí přátelé.
"Goku? Tak to je dobrý… Když bude dost jídla, tak klidně! Ale dovolí mu to Chi-Chi?" ptala jsem se. Chi-Chi byla vždycky zásadně proti bojování.
"Bude muset… Ale nebude to nic tak strašného, tak snad ano" pokrčil rameny Trunks "Když tak nemusí celý den. Ve zbytku dne budu pokračovat já!" a lišácky se usmál. Takhle byl moc hezký! Pořád mě nepustila myšlenka na to, že bych ho chtěla i jinak, než kamaráda… Také mi pořád leželo v hlavě, proč jsem ucítila ten proud… Jak to? Ale vysvětlení se mi dostalo hned druhý den…
Byla jsem chvíli s Vegetou sama, a tak jsem se ho hned zeptala. "Vegeto? Pamatuješ si, na ten proud, co jsme asi oba pocítili, když si se mě omylem dotknul?"
"No… A co má bejt?!" řekl trošku naštvaně Vegeta.
"Já jen chtěla vědět, co to znamená…"
"Nejsem si jistý, ale cítila jsi něco podobného u Trunkse, Gohana nebo tak?"
"No… U Gohana ani trošku, ale u Trunkse malinko…" řekla jsem nesměle.
"Bál jsem se toho! Ale povím ti to… I když nerad!" zamračil se. A potom byl zticha.
"A kdy mi to povíš?" ptala jsem se.
"Co mám s tebou dělat? Tak třeba teď…" povzdechl si, ale trošku si nebyl jistý. Potom začal "Víš, že jsme my Saiyajinové bojová rasa, že?" Tiše jsem přikývla. "Tak nemáme čas na nějaké normální city a zkoušení, jaký partner se k nám hodí… Jako je to tady na Zemi, ale později se tohle vyvinulo tak, že to poznáš jen při dotyku. To byl právě ten proud… Poprvé ses mě sotva dotkla, proto to neprobilo celkově, ale podruhé to bylo o něčem jiném"
"Co?!" vykřikla jsem "Takže my dva bychom se k sobě hodili?" divila jsem se.
"Jo. Určitě ano! A Trunks s tobě asi taky, ale protože je to Saiyajin jen napůl, tak jsi to nepocítila tak silně, jako u mě! Ale že byla to šlupka… Ještě večer mě trochu brněla ruka…"
"A to je tak napořád? Pokaždé?" nechápala jsem. Je to hrozný. Ale… abych řekla pravdu, tak se mi Vegeta už od začátku zamlouval. Ale že by mohl až tak, to ne! A co teprve Trunks! Asi to nebylo tak silné z toho důvodu, že není plný Saiyajin jako Vegeta.
"Ne… zkus mě chytit za ruku" pobídl mě, a podal mi ruku. Já jsem ho nesměle chytla za špičky prstů, a nic se nedělo. "No pořádně…" řekl ještě. Teď jsem svoji ruku pořádně položila na jeho dlaň. Jemný proud jsem ale pořád cítila, ale ne tak silný, jako předtím.
"Ale úplně pryč to není!" řekla jsem mu nedůvěřivě.
"Jistě… To nebude asi nikdy, ale je to snesitelné, a docela příjemné, ne?" řekl Vegeta s úšklebkem. Usmála jsem se, a dala svoji ruku pryč. Opravdu to byly velmi jemné a příjemné záchvěvy. To je hrůza… Nedovedu si to představit, že bych… a s ním… Vždyť má rodinu! Ale co Trunks? To je něco jiného… Ale asi k tomu nikdy nedojde, protože ho znám už půl roku, a stále jsme JEN přátelé…
Po obědě jsme se s Trunksem vydali za Goku. Vegeta očividně chtěl trénovat, ale jenom sám. Bez nikoho. Když jsme vešli, tak právě Goku a celá jeho rodina dojedli.
"Trunksi! Tebe jsem tak dlouho neviděl!" uvítal ho Goku ve dveřích. "A co je tohle za mladou dámu?" ptal se.
"To je Kate. Pravá Saiyajinka, a původním jménem, jak řekl můj otec, Basha. A taky je moje skvělá kamarádka!" řekl Trunks s usmál se na mě. Já jsem mu úsměv oplatila.
Zrovna vyšla asi jeho žena, a podívala se na nás oba "Tak Trunks už má taky děvče!" usmívala se. Já jsem se začervenala a podívala se do země.
"Ne tak docela…" řekl Trunks, a vtom jsem ucítila, že mě vzal jemně za ruku! Celá jsem se zachvěla! "Tak pojďte. Dáte si čaj a popovídáme si" usmívala se tahle žena.
"Kdo to byl?" zeptala jsem se Trunkse.
"To byla Chi-Chi, manželka Goku. Ona je milá, ale když se naštve… To pak žerty stranou!" poučil mě Trunks, ale moji ruku stále nepouštěl.
"Ty… Trunksi… mohl by jsi mě prosím pustit?" zeptala jsem se.
"Jo… promiň… omlouvám se…" řekl rozpačitě Trunks.
"To nemusíš, když budeš pokračovat později…" řekla jsem a usmála se. Trunks také, ale byl stále celkem rozpačitý…
Vešli jsme dovnitř, a chvíli jsme si povídali i s ostatními. Byl tu i Goten. Po nějaké době se objevil další člověk… Měl s sebou ještě ženu a nejspíše dceru. "Ahoj, Gohane! To jsem ráda, že jsi taky přišel!" zdravila ho Chi-Chi.
"Ale mami… Vždyť jsem kousek odtud, tak proč bych neměl přijít. A Pan tě jistě také ráda vidí, ne?" usmál se Gohan.
"Gohane! Ty jsi mi tak rychle vyrostl, stejně jako tvůj bratr… Ale ještěže mám Pan" řekla Chi-Chi a nesla nějaký dort. Potom ho položila na stůl a řekla: "Jen si berte a neostýchejte se. Můžu když tak ještě něco upéct" usmívala se. Tedy… Jak o téhle milé paní mohl někdo říci, že se lehce naštve?
"Trunksi, proč tu vůbec jste?" zeptal se po chvíli Goku. Trunks seděl blízko mě, a pořád po mě pokukoval…
"No, Vegeta řekl, že by jsi nás mohl oba trénovat…" řekl trošku potichu Trunks.
"COŽE!!! TRÉNOVAT!!" vykřikla Chi-Chi… Proto mluvil Trunks tak potichu, ale ne dostatečně… "Ty si myslíš, že ti tohle někdo bude trpět? Zase další boje!! Nechci, aby to tak bylo!" křičela.
"A proč chcete trénovat? Hrozí snad nebezpečí, nebo jak?" ptal se Goku. Chi-Chi ještě stranou něco mumlala a byla opravdu rozzlobená… Ale co jí na tom tak vadilo?
"Ani ne… Ale Kate je Saiyajinka a bylo by dobré, kdyby trénovala…" řekl Trunks a byl velmi potichu. Teď jsem je mohla slyšet jenom já a Pan, která seděla také blízko.
"Páni! Pravá Saiyajinka!" vykřikla Pan a ukázala na mě prstíkem. V puse měla kus dortu a v ruce taky.
"Pan! Nemluv s plnou pusou!" napomenula jí její maminka Videl.
"Jo, mami…" zavrčela Pan, a hodila do sebe poslední kousek dortu. Potom se sápala po dalším kousku… Já jsem se nad tím pousmála. Byla roztomilá… Usmála jsem se na ni. Potom ale Pan vyskočila, a dupla mi na nohu.
"No počkej!" vykřikla jsem, a ona mi zatím utíkala na zahradu. Hned jsem se za ní vydala, a Pan se jenom smála.
"Tak si dáme zápas! Chci bojovat s pořádnou Saiyajinkou!" vykřikla Pan. To je potvůrka! Je strašná!!
"Jak chceš! Ale nebudu tě litovat!!" vykřikla jsem taky a na nic jsem nečekala. Hned jsem na ni zaútočila. Pan mi lehce uskočila. Nebudu jí podceňovat!!! Hned jsem po ní vypálila malou kouli chi energie a lehce jí zasáhla. Kupodivu jsem z toho měla až škodolibou radost! Ale… Bylo to moc surové na takovou malou holčičku… rozhodla jsem se, že už po ní nic takového nepošlu… Podle mých výpočtů by měla být alespoň ¼ Saiyajinka! "To není fér! Já to ještě neumím!" vykřikla Pan a potom vyletěla do vzduchu. Samozřejmě, že jsem ji následovala! Chvíli jsem ji nechala si hrát a jenom jsem se bránila. Nezasáhla mě ani jednou! Potom jsem zaútočila já, a kopla jsem ji do břicha a další ranou shodila na zem. Pan zaúpěla a dopadla z výšky na zem. Trénink s Trunksem se mi vyplatil… (Poznámka autorky: Muhehehehe XD)
"Jestli ti je to málo, můžu přidat…" řekla jsem jí, když jsem přistála na zem. Chytla jsem jí pod krkem za oblečení a smála jsem se… Bylo mi jedno, co si o tom můžou myslet ostatní, ale nikdo mě tu neviděl…
"N-ne. To stačí! Ale já tě jednou porazím!" řekla Pan a v očích se jí objevily slzy.
"Tak promiň. Neuvědomila jsem si, že jsi ještě tak malá… Kolik ti je?" zeptala jsem se jí.
"Osm" odpověděla mi, a já jsem ji postavila na zem. (Poznámka autorky: Nesnáším PAN!) Rychle si otřela slzy a podávala mi ruku na usmířenou. Trošku s pohrdáním jsem jí ruku také podala. Co je na ní tak nesympatického? Když se dostatečně uklidnila, tak jsme šli zase zpět. Trošku měla ode mě rány, ale to se rychle zacelí. Jestli má opravdu Saiyajinskou krev, jak by měla mít, tak to bude docela rychle. Ale nic hrozného to nebylo… Opravdu!
"No kde jste byli! A co jsi vyváděla!" řekl hned Gohan, když jsme vešly. Trunks na mě zatím ukázal, abych šla k němu. Nemusel mě pobízet zrovna dvakrát…
"Půjdeme už?" zeptal se mě potichu.
"Už jsi to dohodnul?" zeptala jsem se ho.
"Jo, při cestě ti všechno povím" odpověděl mi. Potom se otočil na Chi-Chi a rozloučil se s ní. Já také. Rozloučili jsme se i s ostatními, ale s Pan jsem měla nevyřízené účty!!! Však já jí ještě ukážu, zač je toho Saiyajin! Už chytám cizí slovník…
Potom jsem oba vzletěli a vydali se zpět do Capsule. "Trunksi, tak jak to tedy je?" ptala jsem se po cestě.
"No, nakonec nás bude trénovat. Ale až od příštího týdne!" oznámil mi Trunks. Ale ani jednou se na mě pořádně nepodíval, když se mnou mluvil…
"Trunksi?" řekla jsem po chvíli ticha.
"Ano?" ozval se. Pak jsem radši ztichla, a přidala na rychlosti… "Co se děje?" ptal se a nic nechápal. Já taky pořádně ne… Vzpomněla jsem si, jak mě chytil za ruku… Udělá to někdy znovu?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 XLightning XLightning | E-mail | Web | 28. listopadu 2011 v 20:53 | Reagovat

Mm, docela dobrý příběh!

2 XLightning XLightning | E-mail | Web | 30. listopadu 2011 v 20:48 | Reagovat

Nechceš v tom třeba pokračovat?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama