Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Kapitola 25. Kapitola poslední

3. září 2007 v 20:41 | KateChibi |  Když kvete růže
Už je tomu 6 let, co jsem poznala Shuichiho. Školu jsme už oba dávno ukončili a právě čekáme první dítě. Byli jsme pozváni Genkai do jejího chrámu, kde se máme sejít úplně všichni. Naru s Kuwabarou, Natsumi s Hieiem, Yusuke s Keiko a já se Shuichim, Kuramou. Nikdo neví co nám Genkai chce. Moje duchovní jádro je už celkem velké, rozhodně je cítit. Možná že i moje dítě dostane nějaké duchovní síly díky jádru. Právě jsem se chystala se Shuichim že k ní vyrazíme, máme tam být okolo oběda.
Došli jsme do jejího chrámu a skoro všichni už tu seděli. Yusuke s Keiko měli dvouletého chlapečka, Naru s Kazumou jednoroční holčičku a Natsumi s Hieiem chodila přinejmenším na veřejnosti. I to byl podle mě úspěch. Byla tu i Yukina a dívka s kterou jsem se seznámila během těch šesti let, Botan.
Naobědvali jsme se všichni společně a pak Genkai spustila. "Všichni víte, že mám dědičku i dědice Duchovního jádra. Kate, která ho vytvoří a Yusukeho, který ho už přijal. A cítím, že se můj čas chylí ke konci" při jejích slovech mi trochu zvlhly oči slzami… ona už myslí že zemře? "Vím, že než se vám dvěma narodí maličký" ukázala na mě a Shuichiho a položila mi zlehka ruku na břicho "Tak že zemřu".
"Genkai!" rozplakala jsem se naplno a objala jí "Co to říkáte?" ptala jsem se uslzeně.
"Jen to, co je pravdou. A proto se ptám, který z vás dvou dědiců jádra převezme chrám?" rozhostilo se ticho.
"My… my to zvládneme" prolomil ticho Shuichi "Co myslíš, Kate? Podle mě by tu měla zůstat žena, která jádro předá. Skutečná nová vědma" chvíli jsem se na něj udiveně dívala ale Genkai kývala hlavou.
"To ráda slyším a také doufám, že tu všechno zůstane tak, jak je. Naučila jsem tě také, jak své umění předat, doufala jsem, že to budeš chtít převzít" v očích jsem měla slzy a dívala se na ní.
"Genkai…" ani ostatní nebyli veselí když to slyšeli.
Dva měsíce na to, skutečně zemřela, a všichni jsme byli hrozně smutní. Ale věděli jsme, že to přijít muselo a že vedla užitečný život. Rozhodla jsem se, že budu ctít její památku a stane se ze mě mocná a známá vědma tak, jako byla kdysi ona a pomůžu mnoha lidem! Co mě naučila, rozhodně nepřijde na zmar a předám to další generaci!
KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kim Kim | 4. září 2007 v 1:08 | Reagovat

ja by sem cela aby to pokracovalo

2 Kim Kim | 4. září 2007 v 1:08 | Reagovat

urobis este nejaku yu yu hakusho povidku??

3 KateChibi KateChibi | 4. září 2007 v 9:55 | Reagovat

Pokračovat to rozhodně nebude, je to moje poslední slovo. ^^"" Ale z prázdnin mam rozdělanou jednu YYH povídku. Když budu mít čas mezi učením, tak se jí budu věnovat ^^

4 mystical_angel mystical_angel | E-mail | 28. září 2007 v 19:08 | Reagovat

wow to je mi povídka fakt povedena

5 Elfairy Elfairy | Web | 29. května 2008 v 19:24 | Reagovat

Tento příběh je krásný, když jsem ho začala číst, tak jsem skoro nemohla přestat... Dokázala bych ho číst stále dál a dál, kdyby pokračoval!

6 kiko kiko | 10. srpna 2008 v 20:39 | Reagovat

to byl nádherný příběh!!!

7 neru-chan neru-chan | E-mail | Web | 23. srpna 2008 v 11:38 | Reagovat

ta povidky byla kawaii ale chudak genaki TT-TT

8 Yoko kurama Yoko kurama | E-mail | 7. září 2008 v 20:20 | Reagovat

Blahopřeji! Výkon hodný vlastní knihy.

takový talent je vzácný.

9 Wiki Wiki | E-mail | 1. června 2010 v 15:53 | Reagovat

Tak tenhle příběh byl opravdu úžasný. Anime ani mangu jsem sice ještě nečetla, ale i tak byl příběh velmi poutavý a čtivý, až lituji že už skončil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama