Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Kapitola 2. Trénink

13. září 2007 v 19:54 | KateChibi |  Poslední Saiyajinka
Po cestě jsem se ještě ptala na moji matku a otce… Docela mě to zajímalo… "Vegeto. Co byli přesně zač moji rodiče?" ptala jsem se.
"Tak ještě jednou" zamračil se Vegeta "Tvoje matka byla skvělá bojovnice. Vypadala skoro jako ty. A tvůj otec… Ani nevím…"
"A jak to, že znáš moji matku, ale otce ne?" divila jsem se.
"Jak to? To proto, protože…" a ztichnul.
"Tak proč?!" chtěla jsem vědět…
"Tak ti to povím, tvoje matka se mi vždycky hrozně líbila. Ale byla starší než já. Mě to nikdy nevadilo a bral jsem ji jako vzor… Páni, mít ženu za vzor. To už nikdy neudělám!!" řekl mi.
"A… Ještě něco co bych o ní mohla vědět?" ptala jsem se dál.
"Dobře… povím ti ještě něco. Byla ve skupině, která bojovala pro Friezu, o tom jsem už mluvil… Ale nakonec to jejich vůdce prokouknul, myslím podvrh Friezy, a když si to uvědomil bylo pozdě. Tvoje matka spolu s ostatními členy jeho posádky už byla mrtvá. Jmenoval se Bardock. Toho si pamatuju, protože jeho syn stále žije a je dokonce tady na Zemi" odmlčel se "Ano, můžeš být na svoji matku pyšná, zemřela v boji jako každý Saiyajin se ctí… Tedy… to se o ní říká, ale někdo tvrdí, že měla ještě dítě, jen o něm nevěděla, a přežila tenhle útok, ačkoliv se zdálo, že ne. Potom někde porodila… Podle všeho je pravda to, že přežila a porodila tebe… Jen se neví kde a kdo byl otcem… A neví se, jestli neutekla ještě s někým, a neměla tě až později…" řekl Vegeta, a dál se už se mnou nehodlal bavit. Nejspíš se i zlobil na sebe, že mi to prozradil…
Došli jsme na zahradu, a tam se slunil Goten s Trunksem na lehátkách u bazénu. Asi tu jsou jen chvilku.
"Trunksi! Budu mít pro tebe práci… Chtěl by jsi trénovat tady, Bashu?" zeptal se ho Vegeta. Trunks se je otočil, znovu si mě prohlédnul od hlavy až k patě, a potom řekl "Jo! Ale jenom pokud nebudu muset do kanceláře. To mě nudí!" vydíral ho Trunks. "A proč jí říkáš Basha?" dodal po chvíli.
"Bože! To nevím! Musíš se zeptat Bulmy! A proč jí říkám Basha? Protože se tak jmenuje" řekl Vegeta. Nebyl zrovna nadšený.
"A ty chceš trénovat, Kate?" zeptal se mě Trunks. Asi neměl v úmyslu mě oslovovat tím druhým, divným jménem…
"Ano… Už jsem to říkala, a ráda se něčemu přiučím!" usmála jsem se na něj.
"Že jsi to ty, tak souhlasím s tréninkem! Začneme hned. Jen tu chvilku počkej, já se půjdu převléknout do něčeho pohodlnějšího. Do něčeho, v čem můžu trénovat…" Já jsem si zatím sedla vedle Gotena, a dívala se, jak Trunks odchází.
"To se to všechno semlelo, co?" řekl mi Goten, když byl Trunks pryč.
"To jo. Dneska bylo těch zážitků celkem dost!" přiznala jsem.
"A to se těš na nové! Trunks tě naučí opravdu hodně! Trénuje už od svých 4 let! Možná ještě dřív!" řekl mi Goten.
"A kolik mu je?" ptala jsem se "Že toho umí tolik…" dodala jsem po chvíli. Bylo to ve vhodnou chvíli, takže nepoznal, že jen vyzvídám kolik mu je…
"No, teď nedávno mu bylo 17, já jsem o dva roky mladší… mě je 15"
"To je skoro jako mě! Mě 15 bude brzy! Ty jsi u toho nebyl, když jsem to říkala?" řekla jsem vesele. 17… to není tak moc…
"Asi nebyl, nebo si to nepamatuju. Hele, už jde Trunks!" řekl mi Goten, a ukázal. Trunks už opravdu šel. Jeho bojový obleček mu opravdu slušel. Ale to jsem ještě netušila, co mě čeká! Právě si utahoval opasek na svém oblečku a usmíval se.
"Nemysli si, že když jsi holka, tak tě budu šetřit!" řekl Trunks.
"To já taky nechci!" odpověděla jsem, a usmála se. Potom mě zavedl do nějakého podivného domu. Když jsme vešli, tak tu byla jediná místnost.
"Tak Kate. Tohle je Gravity room. Kdysi ho sestavila matka pro mého otce, Vegetu. Je stále funkční, můj otec tam často trénuje, a ty tady teď budeš se mnou trénovat. Avšak nejdříve normálně venku, abych zjistil, co v tobě je!" a zase mě vedl ven. Když jsme stáli na menší planince, tak jsme měli začít. Rozhodla jsem se, že mu předvedu to nejlepší, co umím!
"Já se budu jenom bránit. Chci vidět, jak teď umíš útočit a jakou máš rychlost!" zavolal na mě, a já jsem přikývla. Zhluboka jsem se nadechla, a pustila se do toho. Zkoušela jsem ho všelijak zasáhnout, ale byl o trošku rychlejší. Zatím jsem ho skoro ani jednou nezasáhla… Potom mě chytil za obě zápěstí, ani jsem nevěděla jak. Ucítila jsem jemný elektrický proud… Chvíli mě tak držel, a já jsem se osmělila a podívala se mu do očí. Měl nádherné oči… Potom se odtrhnul pohledem, a také mě pustil.
"No, nebylo to špatné, ale nejlepší také ne… Co by jsi udělala, kdyby tě někdo chytnul, jako já teď?" zeptal se mě, a ustoupil o pár kroků dál. Sakra! Proč neútočil dál?
"No… Asi bych se pokoušela ho odstrčit, a možná shodit na zem nohama" zapřemýšlela jsem nahlas.
"Jo, to by šlo… Ale teď vyzkouším také tvoji obranu!" řekl mi, a rozeběhl se ke mně. Tohle jsem nečekala, ale včas jsem vyšla na obranu. Chvíli na mě útočil, ale bylo zajímavé, že se zatím také netrefil… To jsem nechápala! Nechtěl mě zasáhnout, nebo co? Potom jsem uskočila, a Trunks se hnal za mnou. Chtěl mi podkopnout nohy, ale to se mu nepovedlo, uskočila jsem mu. Teď jsem se neudržela, a zaútočila jsem. "Tohle jsme si nedohodli!" řekl Trunks, ale moji ránu odrazil. Zase zaútočil, a já jsem to tentokrát nevykryla. Dostala jsem přímou ránu, a spadla na zem… Jen jsem viděla hvězdičky! Měl hroznou sílu! Nikdy jsem nepotkala nikoho tak silného! Ale nijak mě to nevyvedlo z míry. Zase jsem vstala… Ještě nějakou dobu jsem statečně unikala, ale potom jsem to vzdala.
"To stačí! Už nemůžu!" řekla jsem unaveně a posadila se.
"Ale kdepak, slečno! Jedeme dál! Tohle je trénink a ne nějaká zábava! Všichni ostatní měli daleko tvrdší trénink! Já tě taky musím trochu prohnat! Kdyby tě chtěl trénovat otec, to by bylo teprve něco" řekl mi, a zvedal mě. Musím se překonat! Jsem přeci něco víc, než jen pozemšťanka! Tak mi to Vegeta řekl. Potom jsem vstala, a Trunks mlčel, jen se na mě díval. "Víš co? Budeme se chvilku flákat, a naučím tě levitaci!" usmál se nakonec.
"Děkuji… víc bych dneska už asi nevydržela, mám hrozný hlad…" řekla jsem.
"Aha! To bude ten důvod, proč ti to nejde!" zasmál se "Zavolám na babičku, aby nám něco udělala. Taky se najím" A na chvíli odešel. Když se vrátil, tak oznámil, že se to za chvilku přinese.
"Takže co?" zeptala jsem se, když si sedal.
"No, levitace! Co jiného!" pokrčil rameny. Asi nikdy nikoho netrénoval…
"A to je?" přemýšlela jsem.
"Tohle!" zvolal, a vznesl se do vzduchu! On také uměl létat!!! Jak to dělá? To se asi teď budu učit… Jsem ale hloupá… Vždyť tohle je levitace!!
"Jo! To je bezva! A jde to rychle?" ptala jsem se.
"Jak komu, ale když se to naučila manželka bráchy Gotena, Videl, tak proč ne ty? Ona je totiž člověk!" volal na mě, protože byl celkem vysoko.
"A ty? Jsi člověk z jak velké části?" volala jsem také. Ale to už se zase snášel dolů.
"No, já jsem člověk napůl" řekl mi, a už se zase usmíval. Sotva si vedle mě sedl, tak sem šla nějaká žena, a vezla vozíček plný jídla.
"Kdo je to?" ptala jsem se.
"To je moje babička…" zašeptal "Pozor! Když se jí zalíbíš, tak se od tebe nehne!" varoval mě. Proto tak šeptal…
"Tak tady to je. Trunksíčku, to je ta Sayajinka?" zeptala se paní. Byla očividně veselá.
"Ale babi… Neříkej mi Trunksíčku, víš že to nemám rád!" řekl otráveně Trunks.
"Jaká milá dáma! Bude z vás skvělý pár!" usmívala se. Co? Hned jsem na Trunkse nechápavě podívala, a on jen mávnul rukou. Byla jsem trošku rudá…
"Babi! Nech toho. Nech nám to tady, my se najíme v klidu i bez tebe…" řekl jí, aby už odešla. Očividně byl také v rozpacích… Paní se otočila a stále s úsměvem odešla.
Také jsem nechápala, jak vědí, že hodně jím… Hned jsem se do toho s Trunksem dala. Bylo to moc dobré, ale jaksi jsem měla stále hlad… Trunks jedl asi jako já. Celý dvoupatrový vozík plný jídla byl během chvilinky vyjedený!
"Ještě bych si něco dal…" povzdechnul si Trunks a usmál se na mě "A co ty?" ptal se.
"Jo, taky bych si ještě něco dala…" řekla jsem trošku rozpačitě. Připadala jsem si pokaždé strašně, protože jsem okolo takhle jedla jenom já… Ale Trunks… Úplně stejně, což mě potěšilo… A jí takhle taky Vegeta, Gohan a ostatní… Jak bylo to slovo? Saiyajinové?
"Tak já pro něco skočím. Počkej tady, hned jsem tu. Hlady trpět tě nenechám…" usmál se, a byl pryč. To byla rychlost! Po chvíli byl zpátky a nesl dvě velké litrové krabice zmrzliny. Zaradovala jsem se. A bylo po večeři… Když jsme dojedli i to, tak jsme se znovu dali do tréninku. Tentokrát levitace.
Trunks mi všechno popsal, a já jsem se pokoušela podle jeho instrukcí vzlétnout. Třeba by to i šlo, kdybych se víc soustředila… Ale pořád se nic nedělo. Jen párkrát jsem se lehce zvedla ze země. Ale i to byl pro mě úspěch.
"Ale ne… co tě tak rozptyluje. Vždyť ti to vždycky začne jít, a nakonec ztratíš koncentraci, nebo jak?" volal na mě Trunks po dalším nezdařeném pokusu. Má pravdu nesoustředím se… Ale… jak můžu, když je tu on?!
"Tak jinak. Pomůžu ti!" řekl mi, a došel až ke mně. Potom mě chytil lehce za ruce, a díval se mi do očí. Když se mě dotknul, tak jako by mnou projel elektrický proud… Už po druhé, ale teď to bylo malinko slabší, jen to lehce to brnělo. Co to? Nikdy jsem to u nikoho nepocítila! "Tak, a teď vzletím já, a ty se pokusíš taky, ano? Ale nedívej se na zem! Uvidíš, půjde to samo! Zavři oči…" a usmál se. Já jsem jen rozpačitě přikývla. Pak jsem zavřela oči a soustředila se, po chvíli jsem ucítila, že ztrácím půdu pod nohama. No… to už delší dobu, ale teď doslova. Nedívala jsem se.
"A teď se dívej na mě!" řekl mi Trunks. Otevřela jsem tedy oči, a zjistila jsem, že jsem ve vzduchu! A sama, protože mě Trunks pustil! "Jéééé!" vykřikla jsem, a zase jsem padala k zemi. Naštěstí mě Trunks zachytil, a já jsem nedopadla na zem.
"Ty jsi ale… Asi ti tohle moc nepůjde…" kroutil nade mnou hlavou, když mě pokládal na zem.
"Tssss" odsekla jsem "tak se teď dívej!" a zasmála jsem se. Trunks udělal pár kroků vzad, a sledoval mě. Na tváři mu hrál úšklebek. Nečekal však, co teď uvidí. Už jsem přišla na to, jak to mám udělat, jen jsem si trošku hrála na nemehlo… Lehce jsem se odrazila od země, a po chvilce už jsem byla ve vzduchu. "Tak jak se ti to líbí?" volala jsem na něj z výšky.
"Dost dobrý, Kate!" odpovídal mi. Potom jsem vyzkoušela svoji rychlost. Šlo mi to pěkně! Proletěla jsem to tady dokola, a pak jsem letěla pozpátku a relaxovala jsem… Čekaly mě tři překvapení… Č. 1: Sakra! Do něčeho jsem narazila! Č. 2: Lehce jsem to ohmatala (Dostala jsem pecku jako z elektrické rány, proč?) Člověk! Č. 3: Potom jsem se pomalu otočila… Vegeta!
"Tak vidím, že už lítáš!" řekl Vegeta, a na tváři měl úšklebek. Tvářil se úplně stejně, jako Trunks před chvílí… Skvěle!
"No a?" řekla jsem.
"Jaký No a?". To je zázrak! Mě to trvalo půl dne, a tobě hodinu! Dovolila jsi si dost!"
"Fakt?" divila jsem se.
"Jo, fakt! A nekoukej tak hloupě! A teď plav trénovat! Nechci vidět, že se flákáte!" poručil mi, a popostrčil mě. Dotknul se mých zad. Teď se mnou znovu projel proud… Byl o trošku silnější, než u Trunkse a docela to byla pecka! Bylo to dokonce silnější než když jsem do něj před chvílí narazila. Co je to? I Vegeta se pozastavil. "Tak jdi už!" řekl mi, a držel se za ruku, kterou na mě šáhnul. Asi to také pocítil. Také se teď trošku mračil. Já jsem se na něj otočila, a potom jsem letěla směrem k Trunksovi. Ten už mě uvítal, a byl rád, že jsem to tak lehce zvládla. Ale… nikdy se u mě takové schopnosti neprojevily… kde se to jen vzalo?
"Kate! To bylo úžasný, jak jsi to jen udělala? Čekal jsem, že to zvládneš až tak zítra!" řekl mi Trunks.
"Tak vidíš, už dneska. Jsem to ale holka šikovná, co?" usmívala jsem se. Trunks byl opravdu překvapený.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Thery =) Thery =) | Web | 15. září 2007 v 12:11 | Reagovat

pekný =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama