Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Kapitola 1. Pravá Sayajinka?

10. září 2007 v 17:42 | KateChibi |  Poslední Saiyajinka
Už tak dlouho se potácím po světě… Kdo jsem? Co tu dělám? A proč mám opičí ocas? A také proč se mi netvarují vlasy, a to ani když vylezu z vody? Dokonce je ani nemusím moc stříhat, protože mi narostly akorát, a dál už nerostou. Zatím mi nikdo nedokázal odpovědět ani na jednu otázku. Jediné co vím, že moje křestní jméno je Kate a že je mi už 14 let. Nikdo mě ani nemusel adoptovat. Žiji si tak sama… Pořád se potácím po světě, a žiji z toho, co ulovím v přírodě. Nikdy jsem neznala svoji minulost, ale právě ta mě zajímá! Třeba se jednou o sobě něco dozvím. Jediné co vím, je to, že mám nadpřirozenou sílu. Ale kde ta se vzala? Třeba se to také jednou dozvím…
Všechno začalo jednoho dne, když okolo mě velmi rychle proběhl chlapík, a křičel: "Pomoc! Jde po mě!" zastavila jsem ho, a zeptala se "Kdo? Co se děje!" Muž se vytrhnul, a řekl "Co si myslíte! Zastavovat mě! Támhleten!" a ukázal. Za ním šel ohromný robot, a já jsem strnula hrůzou! Co teď? Chystala jsem se do boje, ale někdo mě předehnal…
"Hejá!" vykřiknul neznámý, a z rukou mu vyšlehl nějaký oheň, nebo co to bylo. Docela mě to vyděsilo, nikdy jsem nic podobného neviděla. Robot se odporoučel k zemi, a potom skoro explodoval.
"Pozor!" vykřiknul neznámý, a sebral mě. Potom se mnou odletěl! Uměl létat! Nemohla jsem tomu uvěřit! Zachránil mě před explozí.
Když jsem se konečně pořádně probrala ze šoku, tak jsem si ho pořádně prohlédla. "Kdo jsi?" zeptala jsem se.
Podíval se na mě, usmál se a řekl "Son-Goten! A ty?"
"Jsem Kate… Děkuji, že jsi mě zachránil!" stále jsem se usmívala.
Potom se podíval na můj ocas, a vyděsil se: "TY… Ty jsi Sayajinka!?"
"Cože jsem?" divila jsem se. Co to použil za divné slovo?
"No… Sayajinka! Neznáš Sayajiny, když jsi jedna z nich?" divil se taky.
"Ne… to slovo slyším poprvé v životě!" pořád jsem nic nechápala.
"To je divné… Tak proč máš opičí ocas?"
"To nevím. Ze svojí minulosti si nic nepamatuju" řekla jsem smutně.
"Tak teď musíš jít se mnou! Někoho ti představím!" řekl Son-Goten, a vzal mě do náručí. Ale předtím ještě sebral z okolí robota malou skleněnou kouli. Měla v sobě tři hvězdičky. Potom i se mnou odletěl.
Letěli jsme celkem dlouho, a já pořád nevěděla o co jde. Co to je ten Saiyajin? Nebo snad kdo to je? A co to sebral za kouli? Potom jsme doletěli do Capsule korporace! Do té věhlasné Capsule! Tak jsou bohatí, ti co ji vlastní! Nějací Briefsovi, či jak se jmenují…
Goten zaklepal na dveře soukromých apartmánů, kam ho předtím v pohodně pustili! Museli ho tady znát. Po chvíli přišel otevřít velmi sympatický mladík. Sympatický? Byl moc krásný! Úplně se mi podlomila kolena, když jsem ho zahlédla.
"Ahoj, Son-Gotene! To je tvoje nová holka?" pozdravil nás, a já se vyděsila. Než stačil Goten něco říct, tak jsem něco řekla já: "Ne! To nejsem! Opravdu ne!" Gotena to očividně překvapilo, že jsem tak rychle reagovala.
"Aha… Tak, proč tu jste?" řekl ještě kluk, a potom si také všimnul mého ocasu. "Páni! Ty jsi našel Sayajinku!" řekl, a prohlížel si mě. "Asi bude 100%, a ne napůl, jako my dva…" řekl, když si mě dostatečně prohlédl. "Ale to třeba nebude… Musíme se zeptat mého otce!" řekl Gotenovi, a pozval nás dál.
Když jsme vešli, tak jsem se nestačila divit. Bylo to tu tak skvěle zařízené. "A jak se jmenujete, slečno? Já jsem Trunks" zeptal se mě tenhle kluk, když nás vedl dál, a z legrace udělal malé pukrle. Zasmála jsem se, a potom jsem špitla: "Kate…" a ani se na něj nepodívala. Hrozně jsem se celá chvěla.
"Kate? Hezké jméno… Ale teď ti představím někoho, kdo by měl být ze stejné rasy jako ty…"
"Co? Stejné rasy? Já jsem od vás odlišná?" divila jsem se.
"No, když tak jen o polovinu… A to se týká jen mě a Gotena s jeho starším bráchou a mojí mladší sestrou! Nevím to sice jistě, ale otec to vědět bude" usmíval se Trunks, a Goten šel za námi.
Když jsme došli až k velkému pokoji, co vypadal jako obývák, tak tam seděl na gauči muž, měl takové tvrdší rysy. Přišel mi celkem zajímavý. A také mi hrozně něco připomínal… Ale co? Hned jak nás spatřil, tak si mě změřil pohledem.
"Koho to sem vedete?" řekl docela zle. Něco takového bych od něj nečekala…
"Podívej se pořádně, otče!" řekl mu Trunks, a muž se na mě podíval pořádně. Teď jsem lehce zamávala svým ocasem. Došlo mi, že to bude to, co chce vidět.
"Sayajinka! Pravá Sayajinka!" řekl, zkoumavě se na mě podíval a stoupnul si.
"Co? Ale otče… Tím jsme si nebyli jistí… Je opravdu pravá?" divil se Trunks.
"Ano, na 99,9%!!" ušklíbnul se. Potom se muž otočil na mě, řekl "Tak dlouho už jsem neviděl skutečnou ženu, či dívku Sayajinku! Ale jsi skutečná? Připomínáš mi jednu, co jsem znal… Až moc jí jsi podobná…" řekl.
"Já nevím… to jsem zjistila až dnes… Ale nikdy jsem neznala nic ze svojí minulosti. Mohla bych klidně být něco jiného, ale co je to? Se mnou našli jen něco podivného… Tam našli, kolik mi je let, ale to bylo všechno… Víc nezvládli vyčíst"
"Tak počkej! Mohl to být doklad. No, radši… Mám menší otázku! Umíš alespoň trošku bojovat?" ptal se mě muž.
"Jo, to umím! Celý život se živím lovením zvířat…" řekla jsem.
"Kontrolní otázka číslo dvě! Děje se ti někdy něco s vlasy?"
"No… Skoro nikdy nic, a to mě štve! Ostatním…" ale to už jsem nedořekla, protože mě muž umlčel.
"To stačí, mlč! Jsi skutečně pravá" řekl mi.
"No, ale co teď s tím? Co to je, to pořád nevím!" začínala jsem být naštvaná.
"Tak já ti to povím, teď se posaď!" řekl, a pokynul mi rukou, abych si sedla. "Vegeto! My půjdeme pryč. Tohle jsme už slyšeli mockrát! Vždycky když se na něco takového narazí, tak hned všechno připomínáš! Jinak budeme u bazénu!" řekl Goten, a oba odešli. Začínala jsem se cítit docela nesvá… Co se teď dozvím? A proč mám s ním být sama? Nechce se mi, i když nevypadá vůbec špatně… Vegeta… Kde jsem to jen slyšela?
"Tak co jsem tedy?" ptala jsem se.
"Počkej s tím Basho…Ať víš, jak mi máš říkat… Já jsem Vegeta" řekl mi.
"Já jsem ale Kate, a ne Basha!!!"
"Ne… Jmenuješ se Basha po své matce…"
Raději jsem zavedla téma jinam… Měla jsem strach z toho, že bych někdy poznala, co byli moji rodiče zač… A zároveň se celý život pídím po své minulosti… "Ale… Vegeta… To už jsem někdy slyšela, jen nevím kde!"
"Tak vidíš. Alespoň mě si pamatuješ…" řekl.
"Co?" divila jsem se. Že bych měla být jeho dcera? To snad ne! To nechci!!! Sice by byl jako otec fajn, ale… Ne! To ne!
"Znal jsem tvoji matku… Jak jsem už o ní mluvil…" začal.
"Znal? A… jak to víš tak jistě?" nechápala jsem. A oddechla jsem si, že nejsem jeho dcera…
"Jsi hrozně podobná svojí matce! Ona byla jedna z osobních a vážených strážců mého otce. Jmenovala se Basha. Ke konci byla jen v nízké třídě, protože provedla nějaký přestupek… Král to nesnesl, a tak ji přeřadil… Toho asi neznáš, ale nevadí. Můj otec byl král všech Saiyajinů! Já jsem tedy princ"
"Takže? To je nějaká sekta?" pořád jsem nechápala.
"Sekta?! Co si myslíš?! Jsme silný národ hrdých bojovníků! Jsme z planety Vegeta, kterou kdysi zničilo jedno monstrum… Frieza!" řekl naštvaně, a praštil do stolu, až se okolí zatřáslo!
"Promiň… nevěděla jsem to…" omlouvala jsem se.
"Máš štěstí, že ti to výjimečně jednou odpustím!" odsekl mi. Takže jsem ufon! "No, ale když už to víš, tak projevím dobrou vůli. Můj syn tě může trénovat v boji, když budeš chtít! Já tě trénovat nehodlám" řekl mi. Ve mně to jen poskočilo radostí! Trunks mě bude trénovat!
"Jo! Klidně! Ale… proč?" nechápala jsem.
"Ty si nechceš dokázat, jak jsi silná? Ty nemáš touhu bojovat? Zdokonalovat se v boji?" ptal se mě a díval se mi hluboko do očí… Byl to nádherný pohled… Teď jsem to chápala! Proto jsem pořád chtěla být silnější! Proto jsem pořád chtěla trénovat a lovila jsem zvířata, místo potravy! Už to chápu!
"Ano… máš pravdu! To je ta motivace!" řekla jsem, odtrhla z něj svůj pohled a podívala se rozpačitě do země…
"Úplně stejná jako matka! Vypadá to, že nechceš bojovat, ale když tě někdo pobídne, tak to uděláš s radostí!" řekl Vegeta, a ušklíbnul se. "A teď ten trénink půjdeme dohodnout s Trunksem!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Thery =) Thery =) | 11. září 2007 v 21:07 | Reagovat

dobry :-) zajima me jak to bude pokracovat.. a co ta louka :-)

2 KateChibi KateChibi | 11. září 2007 v 21:12 | Reagovat

Louka nebude, rozhodla jsem se nakonec takhle. Pepča mě v tom podpořila. ^^"" Má to podle mě krásnej konec a nemá smysl pokračovat, a rušit tak "atmosféru". :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama