Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Kapitola 9. Vědma

15. srpna 2007 v 22:34 | KateChibi |  Když kvete růže
"Tak tady bydlí Genkai" řekl, a zaklepal. Přišla starší paní a uvítala nás.
"Kuramo! To je doba co jsem tě neviděla!" zasmála se. Ano, byla to ta vědma, Genkai.
"Byli jsme tu na východ slunce, ale jsme ospalí a neradi bychom jeli až domů. Můžeme se u tebe vyspat?"
"Ale jistě. Že jsi to ty Kuramo" pak přišla ještě jedna dívka, měla na sobě kimono. "Yukino, ukaž jim jejich pokoj prosím" řekla tahle stará paní, a Yukina se usmála. Pak nás zavedla do celkem malého pokojíčku.
"Jestli chcete, můžete spát tady" řekla "anebo jestli chcete každý zvlášť i to můžu připravit" a opět se usmála. Byla skutečně roztomilá, ale něco na ní bylo zvláštní.
Shuichi se obrátil na mě "Tak co? Já se uzpůsobím podle tebe" řekl mi.
"No, budeme tu oba. Ale budu radši když budeš ode mě dál, protože v noci často objímám plyšáky a všechno co se mi připlete pod ruku" trošku jsem se zastyděla, ale bylo to už tak. Vždycky když jsem byla malá a spala s mamkou, tak mi to vykládala jako úžasnou legraci.
"Tak dobře" usmál se.
"A ještě taky padám často z postele…" dodala jsem, ale to už asi přeslechl. Kutálet se po posteli, to můžu snad jenom já… Yukina nás uložila a já jsem skoro okamžitě usnula. Ale silou vůle jsem se ještě došla umýt, a svlékla jsem se jenom do košile a kalhotek. Aby mě nic neškrtilo a já se cítila lépe a mohla se i lépe vyspat. Normálně bych zůstala jen v tričku, ale když měl Shuichi spát ve stejném pokoji jako já, tak jsem se převlékla takhle. Pak jsem vešla do pokoje, a Shuichi mě shlédnul od hlavy až k patě. Zahlédla jsem na něm lehce hladový pohled, ale byl to jen mžik. Uměl se opravdu skvěle ovládat. Bylo to únavné, a já sem po ulehnutí usnula. Ani jsem se nepřevracela.
Když jsem se probrala, asi v 11 hodin, tak mě čekal šok. Shuichi se zmítal dusící se na mém hrudníku, a to mě probudilo. "Co… co?" vykoktala jsem, a pustila jsem ho. Pak jsem po čtyřech vylítla na druhou stranu pokoje. "Kde si se tu vzal?" nechápala jsem.
"Spíš ty, kde si se tu vzala, ne?" zasmál se. Už zas nabral zdravou barvu. "Musela jsi se sem ve spaní přikutálet, nebo nevím, ale vzbudila si mě. Jak vidíš, já jsem stále u sebe, to ty jsi sem přišla"
Po čtyřech sem pomalu došla k němu a dívala se do jeho krásných zelených očí. Nelhal. "O… omlouvám se" vykoktala jsem, a pak mi to došlo… on se dotknul! … dotknul se mých prsou! I když nehodou. Celá jsem zrudla když jsem si to uvědomila. Dívala jsem se do země a přemýšlela co bych měla dělat.
"To je v pořádku, mě to vůbec nevadí. Klidně to udělej znovu, ale prosím, nedus mě tolik" zasmál se, a pak jeho oči zabloudily jinam. Měla jsem napůl rozepnuté tričko, jak jsem spala. Okamžitě jsem se k němu otočila zády. Všimla jsem si že trošku zčervenal. Po očku jsem se na něj ohlédla, a pak se zas okamžitě otočila, aby si toho nevšiml. Pak jsem cítila, že mě jemně objal. "Neboj se, když nebudeš chtít, nebudu nic dělat" pošeptal mi, a pak mě políbil do vlasů. Pak jeho ruce zapnuly moje rozepnuté knoflíky. Celá jsem se chvěla, ale nebylo mi to nepříjemné. Chvíli jsme tak zůstali, ale pak jsem to nevydržela, otočila se na něj a dlouze ho políbila. Očividně byl překvapený. Nakonec mě zlehka položil na zem a díval se mi do očí tím tak krásným pohledem, kterým se dívá na květiny. Přiblížil k mému tělu svojí ruku, ale když viděl, že jsem se stydlivě podívala jinam, tak mě místo toho zlehka políbil, a pak řekl "Už bychom měli jít. Já se půjdu převléct, a zaklepu až přijdu, ano?"
"Tak jo. Já se teda také obleču" usmála jsem se a začala jsem hledat svoje oblečení. Když se vracel, tak skutečně klepal. "Dveřma" řekla jsem. Byla to Genkai.
"Dobré ráno, Kate" řekla mi "Vyspala jsi se dobře?"
"Ano" odpověděla jsem a netušila jsem, proč přišla za mnou.
"Tak to je v pořádku, chtěla jsem si s tebou promluvit o tom, jak jsi využila svoji duchovní sílu" zvolila pro tu větu zvláštní, výstražný tón.
"Jo, o tom už jsem slyšela od Shuichiho… Kuramy"
"Já vím. Kurama mi po tom co se převléknul povídal. Dobře že jsme měli namířeno sem. Jestli chceš, tak tě naučím tu sílu ovládat, a pak ji zesílit. Podle popisu technika, co jsi předvedla se jmenuje Duchovní bariéra. Když ovládáš tohle, pak by jsi měla i zvládnout Léčení duší. Jak už plyne z názvu, tak by jsi měla zvládnout vyléčit někoho jiného s pomocí svojí síly" chvíli jsem na ní nechápavě koukala, a ona pokračovala "Tak si tě vyzkouším, pojď se mnou" zavelela, a pak mě dovedla do nějaké tělocvičny.
"Tak se předveď!" zvolala, a pak se na mě rozeběhla, a chtěla mi dát ránu pěstí. Zalekla jsem se, a skutečně to působilo, opět jsem udělala to co posledně. "Vidíš, tak Kurama nelhal. Opravdu to ovládáš. Ale je to slabé!" a dala do druhé rány mnohem víc síly, a její pěst mě zasáhla do obličeje. Kousek sem popolétla, rána byla cekem velká a skutečně bolela.
"A jak jí zesílím?" ptala jsem se.
"Musíš se soustředit, naučit se soustředit sílu na jeden určitý úkon. Pokud máš zájem, budu tě trénovat. Tvoje fyzická stránka je hrubě podprůměrná, tak budu chtít, abys sem každý den tréninku došla pěšky až nahoru. Jiná cesta sem ani nevede. Pokud chceš, tak ti ze začátku smí pomáhat Kurama, ale pak sem budeš muset chodit sama. Bude to dřina, ale výsledek bude stát za to. Máš potenciál, děvče. Tvoje fyzická síla bude nic moc, ale svojí bariérou bys mohla udržet i velké útoky. I kdybys dala do rány trochu duchovní síly, nebude ti to nic platné. Na to nejsi stavěná" pak chvíli popocházela po pokoji a dál něco podobného říkala. Už jsem jí přestala poslouchat a byla jsem unavená.
"Ty hloupá! Vstávej!" vzbudilo mě až. Tahle babča byla skutečně nebezpečná. A tvrdá. Pak si povzdechla "Tak jinak, chceš se to naučit pořádně nebo ne?" zeptala se, a já jsem opatrně přikývla. Věděla jsem že to bude dřina a každý den se mi sem chodit nechtělo, ale nakonec jsem se rozhodla, že pokud se to naučím ovládat, tak třeba budu mít se Shuichim další společný zájem. Léčení a bariéra… Paráda! Popsala mi program, a během dvou měsíců bych už měla zásadně zesílit. Nebude to ještě nic moc, ale už bych mohla být schopná udržet její slabší fyzické útoky. A to tam nemusím být od rána, já nebudu trénovaná na boj, ale jen svoji duchovní sílu budu vylepšovat. Za ní si vždycky 1x týdne zajdu pro radu jak mám cvičit další týden, a pak si mě vyzkouší. Bylo mi jasné, že pokud se na trénink vykašlu, tak budu mít hodně nepříjemností. Proto jsem se rozhodla že ho nepodcením.
Vyšla jsem z její tělocvičny plná dojmů a hledala jsem Kuramu. … Shuichiho. Seděl u výhledu na les, a díval se zasněně do dálky. Slušelo mu to, chvíli jsem stála opodál a dívala se na něj. Ale všimnul si mě, a zamával na mě. Došla jsem k němu, a jednou rukou ho chytla okolo pasu. Pak jsem se k němu přitiskla. Takhle mi bylo nejlépe, v jeho blízkosti.
"Tak co ti Genkai řekla?" vyzvídal.
"No, prý mám potenciál, ale dostala jsem na výběr. Buď každý den po škole vylezu ty schody, a ty mi smíš ze začátku pomáhat, anebo tu budu měsíc v kuse. Což nejde, moje máma by mi to nedovolila"
"Vidíš. Já ti moc rád pomůžu. Ale pravda je, že po fyzické stránce jsi na tom špatně" pak se zarazil a podíval se na mě se zájmem. Normálně bych už byla červená studem, ale nebyla jsem. "Ne to není pravda. Na tom jsi moc dobře" zasmál se "jenže výdrž nemáš dobrou, když ty schody ani nevylezeš" A měl pravdu. Nic nevydržím. Zadívala jsem se do dálky, a nepouštěla se ho. Přemýšlela jsem o tom celém. Stojí mi to za tu námahu? … Určitě ano!
Shuichi mě dovedl až domů a na rozloučenou mi dal jenom lehkou pusu na tvář, ale i tak jsem byla spokojená. Když jsem mámě všechno řekla, tak jí to nevadilo ani moc. Ta varianta být tam měsíc jí ovšem už vadila. Všichni znají vědmu Genkai, ale ne všichni věří v její schopnosti. Někdo jí má za šarlatánku. Já po setkání s ní naprosto věřím jejím schopnostem. Sama jsem to viděla na vlastní oči. Bohužel, schovám si podrobnosti pro sebe. Ani holkám nic neřeknu, nechci aby si o mě myslely že jsem se zbláznila.
Druhý den jsem měla sraz se Shuichim hned ráno. Ještě pořád byly prázdniny a já jsem ani neměla nic co se učit. Škola mi nedělala vůbec problémy. Hned jsme se vesele vydali po těch hrozných schodech. Byli jsme asi ve čtvrtině, a Shuichi se mě zeptal "Kate, co ti Genkai řekla, že by jsi dokázala se svojí Duchovní silou?"
"No… bariéru a pak trochu léčit. To se všechno uvidí"
"Nezdá se mi, že by jsi to brala nějak vážně" pochyboval Shuichi. "To ale nesmíš podceňovat!" až sem se ho lekla. Jeho tvář ztratila ten milý nebo neutrální úsměv.
"Ale proč je to tak důležité?" nechápala jsem.
"Myslíš si, že tě pokaždé někdo zachrání? Ty si snad myslíš, že máš dost síly, abys udržela démona od sebe? Máš sice inteligenci jako démon A třídy, ale sílu máš třídy D. Ne, s tím si nevystačíš. Sem k nám se dostávají až démoni třídy B. To jsou výjimky, ale stát se může" chvíli jsem ho nechápavě pozorovala. Pak mi vysvětlil tu věc s démony, a já jsem se pomalu začínala vžívat do toho, do čeho jsem se namočila. Vůbec se mi to nelíbilo, ale už bylo pozdě couvnout. Na druhou stranu jsem to skutečně cítila jako něco, co mě s ním spojí na opravdu dlouhou dobu. Přidala jsem do kroku a začala jsem to brát vážněji. A také jsem přemýšlela, jaký je asi ke svým nepřátelům a jaký by ke mně asi byl, kdyby mě trénoval. Myslím si, že by byl až skoro nelítostný. Radši ho nikdy nechci vidět bojovat, ztratila by se mi představa milého a hodného Shuichiho. Ale možná bych ho konečně začala brát jako skutečného démona Kuramu.
Cesta byla opět ošklivá a vůbec se mi nelíbila, ale to se nedalo nic dělat. Jednou mi matka nedovolila u ní zůstat, tak tu cestu musím absolvovat každý den. Dělali jsme přestávky ale i tak mi to dávalo zabrat. Nahoře mě Kurama opustil a řekl, že mě pak zas večer doprovodí domů. Docela jsem se těšila na to, až přijde a půjdeme domů, protože mi bylo jasné, že mě čeká skutečně náročný den. Nejen tělesně, nebo duchovně ale i na myšlení, protože jako vždy dostanu spoustu informací. Hodně mi jich přišlo i dost na nic.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yoko kurama Yoko kurama | E-mail | 20. srpna 2008 v 18:28 | Reagovat

Vážně jsi ty schody vylezla? Páni! začínáš fakt válet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama