Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Kapitola 4. Rozpaky

13. srpna 2007 v 22:21 | KateChibi |  Když kvete růže
Natsumi došla za Naru a všechno jí vyprávěla. "Tak Kate si začla něco s Minaminem? Kdo by to byl řek?" vydechla Naru, když všechno vyslechla.
"Jenže to nic není, ona ho odmítá!" poznamenala Natsumi a zatvářila se smutně.
"A pro takovej blbej důvod. Ta je fakt praštěná" kroutila hlavou Naru. Nakonec se shodly, že si promluví přímo s ním. Aby zjistily co se stalo. Shuichiho objevily na zahradě, jak seděl na lavičce a díval se do nebe. Obě si sedly těsně vedle něj, každá z jedné strany.
"Nazdar, Minamino" řekla Naru.
"Ahoj, co vy chcete?" odpověděl Shuichi s úsměvem "Vás ještě neznám, ale vím že chodíte na botanický kroužek" asi už přemýšlel, jestli to nejsou další obdivovatelky.
"My nic, jsme kamarádky Kate. Přišly jsme za tebou samy od sebe" řekla mu Natsumi.
"Kamarádky Kate? A proč jste přišly? Říct mi jak jsem jí ošklivě ublížil nebo něco v tom stylu?"
"Ale prosimtě, to vona ubližuje tobě" prohlásila Naru a škodolibě se usmála, pak se mu podívala zpříma do očí. Bylo mu jasné, že má co dočinění s násilnící. Trochu se zašklebil. (V seriálu by měl kapku u hlavy. XD) "Neboj se, my to moc dobře víme co dělá. Jsme její kámošky, nee?" Shuichi jí kývnul s úplně stejným výrazem jako před chvílí.
"Z Naru si nic nedělej" usmála se Natsumi. "Pokud jí nenaštveš, tak je krotká jak beránek"
Shuichi se naklonil k Natsumi a zašeptal tak, aby ho Naru pokud možno neslyšela "Jsi si jistá?"
"Naprosto!" zasmála se Natsumi. "Ale kvůli tomu tady nejsme přeci. Chtěly jsme vědět co se stalo. Jeden den jste o sobě ani nevěděli a teď se chováte jak kdybyste se znali dlouhou dobu, a pak jeden druhému nějak ublížil. Prostě to nedává smysl, a ten my právě hledáme"
"Taky nevím co to do mě vjelo. Znám jí teprve od letošního roku, a bavíme se spolu teprve chvíli. Neříkám sice že mi je lhostejná, ale taky netvrdím, že bych pro ní udělal cokoliv"
"Tak to je spravný, vole! Seš lepší než sem si myslela" ozvala se Naru a plácla ho do zad, až se zakuckal. Shuichi se až musel zasmát nad tím, jak se chovala. Jenže Naru už byla taková.
"No vidíš, co bys řekl tomu, že ti jí zkusíme udobřit? Řekni po pravdě, co si o ní myslíš" řekla Natsumi a popíchla ho z druhé strany. Začínal se cítit nesvůj, ale i tak to považoval za celkem zábavné setkání.
"Tak dobře" pak si odkašlal, a asi přemýšlel, že jim nic neřekne "Všímám si jí už od začátku roku, ale je mi jasné, že by měla problémy, kdybych se s ní nějak víc bavil. A teď to vypadá, že si myslí to samé, ale obráceně. Tak bude lepší, když to necháme tak jak to je" pak ještě pokračoval, a v podstatě jim nic nakonec neřekl. Natsumi i Naru se na sebe podívaly, a bylo jim jasné že to není jen to co jim říká. Že je v jeho slovech něco víc.
"Tak dík Shuichi, my už si to přebereme po svym a řeknem ti co s tim svedem" prohlásila Naru, a pak se obě zvedly a odešly.
Shuichi si jen oddych a zapřemýšlel, co myslela tím Přebereme po svym. I když by mu nic neudělala, protože by to prostě nezvládla, a Shuichi si byl toho vědom, tak z ní šel docela strach. "Tak z tohohle důvodu nemám některé holky rád" pak se zvedl a šel pryč. Asi už se s nimi nechtěl potkat.
Doma si chvíli povídal s mamkou a bratrem, pak si sedl do svého pokoje. "Musím vymyslet něco, aby se na mě Kate už nezlobila" myslel si. Ani učit se mu nešlo, a neměl na to náladu. Pak vzal do dvou prstů kvítek květiny co měl na stole a pozoroval ho. "Možná že si ten dopis nepřečetla, protože jsem se na ní díval. A nejen já, ale i její kamarádky a pár lidí ze školy… Co kdybych jí ten dopis přinesl až domů? Dám jí k tomu růži, to se jí určitě bude líbit. A určitě vezmu v potaz to, co mi řekly její kamarádky. Nemyslím si, že by byla naštvaná, ale myslí si, že není pro mě dost dobrá" a přišlo mu to jako dobrý nápad. Ještě chvíli žmoulal v prstech tu květinu, a pak se rozhodl, že tam zajde hned druhý den.
Stál přímo před domem a přemýšlel, co mi asi řekne. "Omluvu jí hned nevpálím. To by se jí asi nelíbilo. Nejdřív jí pozdravím, a pak jí prostě dám dopis a růži" když se rozhodl, tak se zhluboka nadechl a vyrazil. Ale otevřela mu paní Chibiová.
"Dobrý den, mladý muži. Opravdu jdete za námi?" zeptala se.
"Ano, prosím vás, je doma Kate?"
"Kdepak, je u svých kamarádek. Posledních pár dnů je jako tělo bez duše, jsem ráda, že alespoň za nimi šla. Potřebujete snad od ní něco?" pak se podívala na tu růži a myslela si, že už odhalila důvod, proč byla Kate taková.
"To je opravdu škoda" řekl, ale myslel si No, naopak, je to skutečně dobře, možná si to tentokrát opravdu přečte "Mohl bych tu pro ní něco nechat? Byla by jste tak laskavá a dala jí to někam viditelně do pokoje?"
"Ale jistě, dám jí to tam" odpověděla mu s úsměvem, a opatrně si od něj vzala dopis i růži. Doma to naaranžovala do mého pokoje, a měla opravdu radost, že za mnou byl někdo takový. Ačkoliv se jí moc nezamlouvaly jeho dlouhé vlasy. Shuichi k růži naposledy přivoněl, a předal jí paní Chibiové.
Vrátila jsem se někdy až později, a byla jsem stále bez nálady. Rovnou jsem šla do svého pokoje, aby mě neviděla máma, že už jsem doma a pořád tak smutná. Když jsem vešla do pokoje, objevila jsem na stole růži, a pod ní dopis. I když to byl jen papír, tak krásně voněl. U koho jsem jen tak příjemnou vůni květin cítila? Zvědavě jsem si k tomu sedla, a růži si prohlídla. Byla opravdu krásná, a trny měla jen malinké. Kdo by jí asi takhle chtěl pěstovat? A hlavně, kdo by to dokázal? Pak jsem otevřela dopis a začala jsem číst.
Milá Kate,
Je mi opravdu líto to co se stalo, a že jsi měla důvod proč být na mě naštvaná. Já jenom souhlasím, i když určitě chápeš, že i kdybych ti řekl, že jsem Kurama, tak bys naopak ode mě utíkala. "To je pravda" napadlo mě. "A psal to opravdu Shuichi. Má krásné písmo. No, dočtu si to" Ale nemyslím si, že to byl ten hlavní důvod, proč jsi se tak rozzlobila. Pochopím, pokud už mě nebudeš chtít ani vidět. Pokud si myslíš, že je mezi námi prohlubeň, a považuješ se za obyčejnou dívku, zatímco mě za něco víc, tak to opravdu nemá smysl. Ale pokud to dokážeš překonat, tak chci, abys věděla, že mi na tobě záleží. Pro mě nejsi a nikdy nebudeš jen nějaká obyčejná květina, ale nádherná růže. Pokud se mnou nechceš, nebo nedokážeš mluvit přímo, tak mi prosím odpověz také přes dopis, a dej mi ho do mojí skříňky.
S pozdravem, Tvůj Shuichi
Tvůj Shuichi?! No nevěděla jsem co na to říct, a začala jsem brečet. Bylo mi líto co jsem si natropila, ale nedokázala jsem mu odpovědět přímo. Napadlo mě, že ten dopis bude nejlepší východisko. Dopis jsem vzala, a ukryla si ho pod polštář. Pak jsem vesele běžela do kuchyně, a od mamky jsem si vzala nejhezčí vázu, co měla volnou. Přinesla jsem si jí do pokoje, a růži jsem dole nařízla, aby mohla ještě chvíli zkrášlovat můj pokoj. Pak jsem seděla u stolu, a zamilovaně se na růži dívala. Už mi bylo tak nějak všechno co mě trápilo jedno, a dala jsem se do psaní dopisu. Když jsem skončila, byl plný škrtání, a přepisování, a vůbec byl ošklivý. Nebyl tak krásný a vyhlazený jako ten od Shuichiho. Na počítači se mi to psát nechtělo, to by nebylo ono. Dopis jsem přepsala ještě 3x, a pak mě mamka zavolala na večeři. Když jsem se vrátila, dala jsem dopisu konečnou formu. Pár škrtání tam bylo, ale jinak to bylo celkem úhledné, ale i když jsem se snažila psát jak nejlépe dovedu, tak výsledek byl celkem žalostný. Bohužel nepíšu zrovna nejlépe. Pak jsem dopis dala do obálky, a na ní nakreslila manga dívku, která mi teoreticky měla být podobná, i když moc nebyla. Už jsem to nechala být, a přemýšlela co bych mu k tomu mohla přiložit. Nakonec, když mi dal růži, napadlo mě, že já mu k tomu dám svůj nějaký hadrový kapesníček. Mám jich pár s krajkou, a mají moje iniciály. K.Ch.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama