Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Kapitola 21. Malý přírůstek do rodiny a rande Naru - část druhá

30. srpna 2007 v 20:01 | KateChibi |  Když kvete růže
"Než začneme, chtěl jsem se zeptat jestli někdo nechce kotě. Narodily se nám koťata a my je nemáme kam dát. Je jich pět, nechtěl by někdo jedno z nich?" chvíli jsem váhala, co by tomu řekla mamka, ale kočky jsou moje oblíbená zvířata spolu s liškami. Přihlásila jsem se, a Shuichi na mě koukal jako kdybych spadla z jahody.
"Já bych chtěla, ale musela bych se zeptat pro jistotu rodičů"
"Dobře, napíšu si vás mezi případné zájemce. Já jich mám několik, takže to bude v pořádku, kdo si dřív přijde, ten kotě dostane. Zítra je přinesu do školy" usmál se učitel a zapsal si mě. Najednou jsem měla hroznou radost. Kotě! Kočičku budu mít doma! A doufala, že to povolí rodiče.
"Ty máš ráda kočky? Tak proto ta přezdívka Neko007" zajímal se Shuichi.
"Ano a moc. Jen doufám že mi to rodiče povolí"
"Tak to k vám budu chodit častěji, i já mám moc rád kočky" usmál se a pohladil mě po ruce. Po chvíli se přihlásila ještě Annie, která seděla před námi. Přemýšlela jsem, jestli ten rozhovor slyšela nebo se teprve rozhodla. Učitel si jí taky zapsal. Dál už hodina probíhala jako obvykle.
Po škole jsem chtěla běžet domů, ale Shuichi mě zastavil. "Kate? Ty už chceš jít? Nepůjdeme někam?" chvíli jsem se na něj dívala a pozorovala ho.
"No… já se hrozně těším na to kotě, a tak se chci co nejdřív zeptat rodičů jestli si ho smím vzít. Tak jestli chceš, tak pojď se mnou, ale já si myslím že je budu muset chvíli přemlouvat"
"No tak dobře, když je to kvůli koťátku, tak se uvidíme zítra, co říkáš?" přikývla jsem, a Shuichi mě políbil na rozloučenou.
Venku na mě čekala Natsumi a Naru a vyšly jsme domů. "Myslíš že ti rodiče to kotě povolí?" zeptala se mě Natsumi.
"Já doufám že ano. Chtěla bych kocourka" a už jsem měla plnou hlavu toho, jak se o něj budu starat.
"Co s kočkou? Já mam radši psy" ozvala se Naru.
"No to nevadí, musím přemluvit rodiče, ale asi mi to dovolí" ignorovala jsem poznámku Naru, protože jsem pořád ještě byla rozrušená z toho, že bych mohla dostat kotě. Pak jsem se s nimi rozloučila a šla svojí cestou domů.
Domů jsem dorazila udýchaná a hned hledala mamku. "Mami? Náš profesor na botaniku má koťata, a ptal se, jestli jedno někdo nechce, tak jsem se přihlásila"
"Proboha! Snad ho už teď netáhneš?" vyděsila se.
"Ne, neboj" pak jsem za ní vešla do kuchyně, něco vařila.
"No já nevím, Kate" zamyslela se. "Jsi si jistá že se o něj budeš starat? Už tak máš dost květin"
"A starám se o ně? Starám! Tak co bych si nemohla pořídit kocourka?" nějakou dobu jsme o tom diskutovaly, a pak přišel i táta z práce. Ten řekl, že je mu to v podstatě jedno, pokud se o to budu starat jako o ty květiny. Byla jsem moc šťastná, zaplula jsem do pokojíku a zapnula počítač. Byla jsem se podívat, jestli je Shuichi na chatu. Byl tam, a také jsem mu hned napsala.
"Ahojky, Shuichi. Tak mi to rodiče dovolili, budu si moci toho kocourka pořídit" chvíli psal, a já jsem čekala co mi asi odpoví.
"Je zvláštní být si jistý, že tam sedíš ty a ne ta holka co jsem si představoval. Ale jinak jsem opravdu rád, a už si se rozhodla že chceš dokonce kocoura? A co když nebude mít kocoury?" chvíli jsem nad tím přemýšlela a pak mu odpověděla.
"Chtěla bych kocoura, jmenoval by se Tama-chan. Ale když budou jenom kočičky, tak to přežiji" chvíli jsme si psali, a já byla trošku odvážnější než když se vídáme normálně, ale to už tak asi je. Nakonec jsem mu napsala že si půjdu dodělat úkoly a spát, protože ráno chci být první u profesorova kabinetu, abych měla největší výběr.
Spát jsem šla už brzo a brzo usnula, ráno jsem se probrala o celou hodinu dřív než normálně. Utíkala jsem se nasnídat, umýt a tak, a pak jsem běžela do školy. O půl hodinu dřív než normálně jsem byla ve škole a pospíchala do kabinetu učitele. Tam stála nějaká nesmělá dívka a pokukovala po mě.
"Je tu už pan profesor?" zeptala jsem se.
"Ještě ne… ale za chvíli by měl přijít, ty jsi tady taky pro koťátko?" kývla jsem. Pak jsme obě stály v tichu a styděly se promluvit. Učitel přišel během deseti minut, a nesl velkou krabici s otevřeným víkem. Už z dálky jsem slyšela mňoukání. Učitel mi dal tu krabici podržet, aby mohl odemknout a já jsem si prohlížela koťátka uvnitř. Všechna byla nádherná, bylo jich celkem pět. Pak mi řekl, ať je položím na zem. Dala jsem krabici na zem a už jsem si je prohlížela spolu s tou dívčinou co stála venku.
"Tak které to bude?" ptal se učitel a já jsem ihned zareagovala.
"Tohle!" a zvedla jsem zrzavo-bílé kotě "Je to kocour?" ptala jsem se.
"Ukaž, podívám se ti" chvíli ho prohlížel a pak řekl "Ano, je to kocourek. Předpokládám, že do hodin si je vzít nemůžete, tak mu támhle uvaž mašli a dej na ní cedulku s tvým jménem" cedulku jsem měla rychle vyrobenou a už jsem mu dávala mašli. Měla jsem velkou radost. Učitel pak vyndal další bednu, a tam ho dal s tím, že tam bude odkládat koťata co už si někdo vybral. Ta nesmělá dívenka si vybrala kočičku, která byla skoro celá bílá, ale měla takové zrzavé proužky. Odešla jsem tedy do hodiny. Dnešní den jsem se moc těšila, až si koťátko vezmu domů. Po skončení školy jsem se pro něj stavila, a vypadalo to, že si mě to kotě pamatuje. Vzala jsem ho do náručí, poděkovala a šla domů. Venku čekaly holky se Shuichim a povídali si, jako skoro vždy když se opozdím při cestě ze školy.
"To je krásné! Už má jméno?" ptala se Natsumi a Shuichi ho drbal za ušima.
"Jo, Tama-chan" (poznámka autorky: Jak neobvyklé jméno pro kočku -.- )
"Ahoj Tamo" chichotala se Natsumi a pak ho taky pohladila.
"Dneska půjdu do města pro něj nakoupit věci. Rodiče mi včera dali peníze a že si to mám zařídit sama, půjde někdo se mnou?" zeptala jsem se.
"No, já mám sraz s Kazumou… tak pudu" řekla Naru a rychle se vytratila.
"A já taky půjdu, nechám vás o samotě" řekla Natsumi a naposledy pohladila Tamu.
Se Shuichim jsme se na sebe usmáli a vydali se do města. Ze všeho nejdřív jsme koupili vodítko na kočku, zatím mu bylo velké, ale do toho doroste. Kdybychom bydleli na vesnici, tak ho nebude potřebovat, ale já nechci riskovat jeho zatoulání. Hned jsme mu ho připnuli a vydali se dál. Ale i když měl vodítko, tak jsem ho nesla zatím. Další věc co přišla na řadu bylo něco jako pelíšek, kde ho naučím že tam musí chodit spát. Dvě misky, na jídlo a vodu a to bylo už všechno. Vlastně ještě jídlo, ale to už nesl Shuichi. Zbyly mi ještě nějaké peníze a ty jsem si schovala když tak na jeho jídlo, kdyby toho bylo málo.
Doma jsem ho pak pustila po bytě volně, a dala mu jeho pelíšek ke mně do pokojíčku. Doufala jsem, že mi neudělá hned loužičku, to bude problém než ho vycvičím, aby chodil ven a zároveň mi neutekl nijak daleko. Pak jsme si ho vzali na zahradu a hráli jsme si s ním. Shuichi vypadal opravdu šťastně, asi měl z kocourka radost jako já. Vzala jsem totiž provázek a třepali jsme s ním, Tama si opravdu vyhrál. Pak jsme si sedli pod naši třešeň a dala jsem Shuichimu hlavu do klína. Bylo trochu chladno ale to nám nevadilo. Tama se mi schoulil na břiše a spokojeně v klubíčku usnul. Pak přišla moje mamka a viděla nás jak tam spokojeně… jsme… rychle jsem si sedla a byla jsem celá červená.
"Váš už jsem tu viděla" řekla Shuichimu když k nám došla. Chvíli si ho prohlížela a Shuichi byl očividně nesvůj.
"Mami… to je Shuichi Minamino, je z naší školy. Dneska mi mimo jiné pomohl nakoupit věci pro Tamu" řekla jsem jí a zvedla jsem kocourka.
"Takže jsi ho nakonec dostala, jo? No jsem docela ráda, protože si ho opravdu chtěla. A vy pane Minamino, doufám že jste na mojí Kate hodný…" trochu jsem zčervenala a přišla si hloupě při jejích slovech, ale Shuichi se usmál a kývnul. "Tak já vás tu nechám o samotě, a my si pak ještě promluvíme, Kate" pak odešla. Opět jsem se svezla na zem. Ale měla jsem to čekat.
"Klid, vzala to celkem dobře" řekl mi Shuichi a ještě pořád z jeho tváře nezmizel úsměv.
"Máš pravdu…"
"No, ale už budu muset jít" povzdechnul si, a pomohl mi se zvednout. Položila jsem Tamu na zem, a políbila Shuichiho. Pak jsem Shuichiho doprovodila před dům a utíkala zpátky za kocourkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama