Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Kapitola 17. Shuichiho kamarádi

25. srpna 2007 v 15:14 | KateChibi |  Když kvete růže
Ležela jsem v pokoji a četla si o růžích. Měla jsem tu knížku půjčenou ze školní knihovny. Pokaždé když jsem od Shuichiho dostala růži, chtěla jsem vědět jejich různé druhy, i když od něj jsem očividně dostávala stejný druh. Divné na nich také bylo, že skoro vůbec neuvadaly. Dala jsem je do vody a to jim očividně stačilo. Možná to bylo proto, že jsou tvořeny duchovní silou. Už mě bolely oči a tak jsem si vzala plyšáka co jsem dostala od Shuichiho, a schoulila se pod deku. Když jsem se probrala, tak se mi máma snažila nanutit prášky co mám sníst a jídlo. Jídlo jsem nechtěla, protože mě bolelo v krku, ale prášek jsem sníst musela. Pak jsem se šla osprchovat, protože jsem se cítila hrozně. Když jsem se převlékla do čistého pyžama, tak tu byly holky.
"Ahoj, Kate. Tak jak je?" ptala se Natsumi hned ve dveřích. Nesla mi nějaké sešity, že mi je posílají kluci ze třídy.
"Jo, tak sme včera byly u Minamina" ohlásila po chvíli Naru.
"Jo? A jak je Shuichimu?"
"No" podrbala se ve vlasech Naru a očividně přemýšlela co mi řekne "Je mu celkem dobře, chytil to včas. Ale měl tam spoustu kamarádů" tentokrát jsem přemýšlela já.
"Vážně? … kolik? A jinak jsem taky zvědavá, protože je asi neznám"
"Neznáš? Ty neznáš kamarády svého kluka?" divila se Natsumi.
"No… neznám" trochu jsem se styděla, protože mě docela štvalo že je neznám.
"No, a představ si, že mezi nimi byl ten nádherný kluk, co nás jednou zachránil" trochu jsem se zarazila… zachránil?! Podle mě jenom dělal svojí práci, ale nechtěla jsem jí do toho mluvit.
"A není moc malinký?" šťourala jsem do ní, ale ona se jenom naštvala, že na výšce nezáleží.
"To mě se líbil zas jinej jeho kamarád. No, líbil není správný slovo, není to žádnej hezoun, ale má něco do sebe" řekla po chvíli Naru. Já jsem se divila… jak to že po takové době přebírání našla někoho kdo se jí celkem líbí?
"Jo? No vidíte, ale to jsou dva, koho tam měl ještě? A ještě mi řeknete jména, ať si to aspoň zapamatuji když už je neznám"
"No, ten můj fešák je Hiei, fešák Naru je Kazuma a pak tam byla jedna holka" Holka?! Trhla jsem sebou. Natsumi si toho všimla "Neboj, má už dokonce snoubence, ten tam byl taky. A navíc je hrozně milá"
"A jak se jmenují ti dva?" ptala jsem se.
"Keiko a její snoubenec se jmenuje Yusuke"
"Tak teď budu chtít aby mě Shuichi s nimi seznámil" zasmála jsem se. Okolo páté hodiny se sebraly a šly domů. K večeru přišla máma opět s práškem a abych něco snědla. Pak jsem opět objala plyšáka a během chvilky s hezkými myšlenkami usnula.
V pondělí Naru okamžitě vystřelila ze třídy a běžela za Shuichim domů. Natsumi si toho všimla, ale nešla za ní, bylo jí jasné kam jde a proč. Otevřela jí jeho maminka, když Naru Shuichiho objevila, četl si.
"Čau, Minamino" pozdravila ho.
"Naru? Co tady děláš?" podivil se.
"Chtěla sem se tě zeptat na Kuwabaru. Řeknu to rovnou, chci si s nim někam vyrazit" Shuichi se divil nad její přímostí, ale čekal to. "Z jaký je školy?"
"No, to abych pravdu řekl nevím. Ale vím kde ta jeho škola je. Chodí tam i Yusuke a Keiko. Mohl bych tě tam tak leda zavést, ale možná dneska přijde, tak mu to řekneš rovnou"
"A kdy by se tu tak vobjevil?" ptala se Naru dál.
"No, řekl bych že do půl hodiny by tu mohli být. Dneska má přijít jen Yusuke a on"
"Tak já tu počkam. Těch půl hodiny s tebou mě nezabije. Aspoň vo tobě zjistim víc, zatim nevim co na tobě ta Kate má" viděla, jak se Shuichi trochu vyděsil. Ale pak se zvedla a prohlížela si jeho květiny a ptala se ho co je která zač. Tím vyplnili tu půlhodinu, když zaslechli dole hlasy. Kazuma a Yusuke skutečně přišli. Naru na nic nečekala a vrhla se na Kuwabaru.
"Čau, Kazumo! To sem ráda že seš tady, šel bys se mnou na chodbu?" Kuwabara se tvářil překvapeně ale očividně mu to nevadilo.
Když vyšli na chodbu, tak Naru chvíli okouněla a nevěděla jak mu to říct, pak se nadechla a řekla si, že to udělá jednou, rázně a pořádně. (Poznámka autorky: To je její specialita a my to všichni víme, že? ^^) "Kazumo, nechceš se mnou někdy vyrazit ven? Že bychom se teď hned domluvili"
Kuwabara se poškrábal na hlavě a pak řekl: "No… To bych moc rád, ale mám známost na dálku. Nevím co by na to řekla, kdybych se s ní chtěl někdy rozejít. Ona je dost citlivá. V poslední době se nechová tak jak bych očekával, a ty jsi mi dneska rovnou dala najevo, co by jsi chtěla, toho si cením"
"To jako že někoho máš, jo? A to myslíš vážně, že bys jí jen tak nechal?"
"No… nemyslim jen tak" snažil se vykroutit Kuwabara "Nějak jemně bych jí to řekl" Naru se zamyslela a pak mu řekla ať chvíli počká, moc se jí jeho povídačka nezdála.
Vešla za Shuichim a radši se ho chtěla zeptat. "Hele, Minamino. Fakt má Kazuma ňákou holku?"
Shuichi chvíli koukal a očividně nevěděl jak jí odpovědět. "No, dá se říct že ano… ale to by jsi musela dojít až za ní a zeptat se jí přímo. Podle mě sama neví co k němu cítí" Naru svitla naděje.
"A kde jí najdu?"
"Bydlí u vědmy Genkai. Tam jí určitě najdeš"
"Genkai?! Týýý vole, až tak daleko?" divila se Naru, bude muset jet až za město.
"Byla jsi tam už někdy?"
"To sem byla… ale…" vykrucovala se Naru a nakonec se rozhodla že tam skutečně zajde. "Tak jo, zajdu tam v sobotu… sakra! Taková doba, je teprve pondělí" odpověděla nakonec a šla zpátky na chodbu. Usmívala se na Kuwabaru a spustila "Tak Kazumo, v sobotu si za ní zajdu, zeptat se jak to vidí vona. Shuichi mi něco málo o ní řek, tak se neboj, budu jemná" zamávala mu a seběhla dolů a utíkala domů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama