Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Kapitola 16. Láska Naru

24. srpna 2007 v 21:35 | KateChibi |  Když kvete růže
Druhý den mě přišly navštívit kamarádky spolu s mojí mamkou a také Shuichi. Všichni se o mě báli. Shuichi sice seděl odměřeně ode mě, ale pořád se na mě sladce usmíval, toho si nešlo nevšimnout. Když mamka viděla, že mám velkou návštěvu a viděla že je mi trošku lépe, tak zas odešla. Holky tu ještě byly ale mě bylo jasné že nás za chvíli nechají zas o samotě. Tentokrát mě Shuichi alespoň držel za ruku.
"Tak to je dobře že jste zase spolu" řekla Natsu a dívala se na nás.
"Jo, oba jenom záříte. Nevim co ste se rozcházeli, ste natvrdlý?" kroutila hlavou Naru. Pak jsme se všichni až na Naru zasmáli. Vždycky to jenom dorazila.
"Tak my už půjdeme. Zejtra už by Kate měla jít domů, a tam tě asi její mamka nepustí, ale nás ano, tak jí půjdeme navštívit zítra" řekla Natsu a obě holky se zvedly. Docela jsem se na to těšila.
"Tak, máme ještě dvě hodiny" usmál se Shuichi. Hned jak holky odešly, tak si sednul ke mně na postel a vzal mě k sobě do náručí. Tiše se probíral mými vlasy a se tam mě políbil.
"Tak jak to vypadá ve škole? Děje se něco když jsem pryč?" ptala jsem se.
"No, je plná škola toho co jsem udělal" pak se podíval jinam než na mě a asi toho zase litoval. "A pak se říká že když si se to dozvěděla, tak jsi z toho onemocněla… takové nesmysly!" a v očích se mu zablýsklo.
"Ale… to snad nebude tak hrozné" zasekla jsem se v půlce "Až se vrátím za týden do školy tak už to půjde, ne?"
"Jo, asi jo. Ale jsem moc rád že tě tu mám u sebe. Bylo mi smutno kdykoliv jsem si na tebe vzpomněl. Nemohl jsem to bez tebe vydržet" tak jak se na mě díval teď jsem už pak dlouho viděla před sebou. To co se v nich zračilo nebyla lež, ani klam. Jeho oči nemohly ani lhát. Objala jsem ho.
"Ale teď jsi tu se mnou a já tě jen tak nepustím. Jen mám strach abys neměl taky angínu"
"Neboj, my démoni něco vydržíme, ne?" řekl a usmál se. Asi se moc rád usmíval i když tuším že kdyby ho napadl nějaký démon, že by byl neuvěřitelně chladný. Držel mě v náručí až do odchodu a večer když si mě prohlížel doktor řekl, že už můžu jít druhý den domů. Už nehrozilo že z toho bude něco víc než angína a moje alergie se nijak neprojevovala.
Hned ráno pro mě byla máma, doktor mě ještě naposledy prohlédnul a napsal propouštěcí zprávu. Pak už jsem byla doma a odpočívala. Odpoledně u mě byla Naru a Natsu.
"Ahoj, Katie. Už je ti lepší?" ptala se Natsumi.
"Jo už je mi lepší. Jenom se mi špatně polyká, což je u angíny jasné, že?"
"Tak to je bezvadný. Hele co ste včera dělali, Minamino má taky angínu!" řekla Naru. Vyděsila jsem se. Tvrdil mi, že jako démon jí mít nemůže, nejspíš je víc lidský než se zdá a než si myslí.
"To se mi vůbec nelíbí. Neměl být se mnou tak dlouho… Ještěže nemá tu alergii, jinak by tam někde ležel taky" ale už bylo pozdě litovat.
"My ho zkusíme jít navštívit a dáme ti informace jak na tom je, ano?" řekla Natsumi a já jsem přikývla. Tak odešly.
Zazvonili u dveří Minamina, a otevřela jim jeho maminka. "Další? Nevěděla jsem, že má Shuichi tolik přátel. No pojďte dál, jeho pokoj je dost veliký"
Holky vešly, a viděli, že je tam skutečně mnoho lidí. Natsumi ihned poznala kluka, kterého jednou políbila a který jí tak uchvátil, jen jí začalo bušit srdce. Naru se opatrně rozhlédla přemýšlela proč nikoho až na Minamina nezná. Jinak i s ním tam bylo pět lidí, které ani neznaly a Shuichi. Kluk co se Natsumi tak líbil seděl v koutku a tvářil se, že k nim nepatří. Jediná dívka mezi nimi seděla na klíně kluka s nagelovanými vlasy a pak tam byl ještě jeden kluk. Natsu se moc nelíbil, ale Naru se na něj usmála.
Pokoj měl plný květin které holky ani neznaly ale všechny měly jedno společné, měly nádhernou barvu a bylo o ně dobře pečováno.
"Ahoj, Shuichi" řekla Natsumi a usmála se. Naru jen přikývla na pozdrav. Shuichi ležel zachumlaný v posteli, ani nebylo vidět co má na sobě.
"Co vy tady děláte? Neměly jste dneska jít navštívit Kate, když já nemůžu?" zeptal se jich. Ostatní v místnosti sebou trhli při slově "Kate".
"Jaká Kate?" ptala se ta jediná dívka z nich "O ní jsi nám ani nic nepověděl, to se nestydíš?" Minamino se zatvářil rozpačitě.
"No, Keiko… to nevadí, jednou se s ní určitě potkáš" po těchto slovech se dívka usmála.
"Tak holky, pojďte, já vás představím. Tohle jsou moji kamarádi, Keiko" ukázal na Shuichi dívku "Její snoubenec Yusuke" ukázal na kluka kterému seděla na klíně "támhle v rohu to je Hiei" Hiei se zkoumavě podíval na Natsu a probodával jí pohledem. Natsumi se trošku začervenala "A nakonec, Kuwabara… totiž Kazuma" Kuwabara se zašklebil, ale asi to měl být úsměv. Holky si sedly na zem, už nebyly volné židle.
"Minamino, co to že jsi nemocný? My jsme u Kate taky byly a neonemocněly jsme"
Shuichi se trochu zarazil, jenom pokrčil rameny. "Nevím. Stalo se, co už. Naštěstí jsem nebyl tak nedbalý jako ona, abych si toho včas nevšimnul. A i kdybych si toho nevšimnul včas, tak do nemocnice nepůjdu, víte o té její alergii?" holky přikývly, že vědí.
"Ta musí být opravdu roztržitá" usmívala se Keiko "To je roztomilé!" Shuichi trošku zčervenal a Keiko si toho všimla, mrkla na něj ale nic neříkala. Hiei seděl v koutku a nenápadně vrhal pohledy na Natsumi. Natsumi bušilo srdce a nevěděla jestli k němu má jít nebo ne. Naru ta se zatím dala do řeči s Kuwabarou a docela si i rozuměli. Chvílemi se zdálo že mají podobné povahy, ale nebyla to tak docela pravda. Jen Shuichi si přišel sám, když je tak všechny pozoroval. Za chvíli vešla Shuichiho maminka a nesla všem čaj.
Natsumi si vzala svůj čaj a nakonec se osmělila a sedla si tam, kam toužila. "Takže ty jsi Hiei, co? No už jsme se viděli" Hiei se tvářil arogantně a díval se jinam. "Chceš mě ignorovat? Posluž si… ale abych neudělala to co minule" a mrkla na něj. Viděla jak Hiei zčervenal, ale pořád se na ní nedíval ani na ní nemluvil.
Nakonec si dodal odvahy a řekl "Víš co? Běž si za tou svojí kamarádkou, já se s tebou nehodlám bavit, člověče"
Natsumi se zarazila proč jí tak oslovil a ostatními to trhlo, když to slyšeli. Nechtěli jim nic o démonech říkat. Natsumi to nakonec vzala s klidem, pokrčila rameny a odebrala se k Naru, která jí ale nevnímala. Pak jí zatahala na rukáv když dopila čaj, že už chce jít. "Pojď, už víme jak je Shuichimu abychom to řekly Kate, tak nevidím důvod tu překážet" řekla jí, nakonec se zvedly, rozloučily a vyšly ven.
Venku se holky hned daly do řeči. "Teda ten Shuichi má dobrý kamarády!" radovala se Natsumi.
"Jo, to souhlasim. Kazuma je docela v pohodě, chtěla bych se s nim ještě někdy vidět"
"Kuwabara? No… nic to je už na tobě. A byl tam Hiei, ten co jsme se s nim posledně setkaly"
"Ten se ti líbí, co? Já sem viděla jak ses na něj lepila" smála se Naru.
"Ty máš co říkat! A co Kuwabara?" Naru trochu zrudla. Ještě nikdy se jí nikdo nelíbil. Jí se sice nijak extra nelíbil vzhledově, ale nebylo to nejhorší, a očividně to vypadá že k ní povahově sedí, ještě ho musí poznat.
"To už neřeš, moje věc" holky se ještě chvíli pošťuchovaly a pak se rozloučily a každá šla domů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kim Kim | 25. srpna 2007 v 2:19 | Reagovat

je to fakt super povidka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama