Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Kapitola 15. Nemoc

23. srpna 2007 v 16:46 | KateChibi |  Když kvete růže
V neděli jsem absolvovala další lekci u Genkai, a ta byla spokojená, že jsem hodně pokročila, nezvykle dobře jsem si podle ní vedla. Možná proto, že výroba Duchovního jádra mě uklidňovala. Podle ní jsem už byla ve fázi, kde se začne dělat samo i ve spánku, aniž bych na to myslela a řídila to. A v pondělí jsem šla do školy. Pomluvy byly pryč, a já jsem vstala celkem normálně.
Když jsem se přezouvala, vysypalo se na mě několik papírků a dopísků. Když jsem je projížděla, tak první byl od Sory Tanaky. Stálo tam "Teda, závidim ti, že by Minamino s tebou tak dlouho. V posteli je skutečně báječný! Sora Tanaka" vytřeštila sem na to oči. ONA S NÍM SPALA?! S třesoucíma rukama jsem otevřela další. "Prej je Minamino v posteli boží, je to pravda?" a další a další se stejným či podobným textem. Asi tři jsem si schovala pro Naru a Natsu a zbytek sem roztrhala a vyhodila. Sořin dopis jsem si samozřejmě nechala mezi nimi. Vzala jsem dopisy a běžela rychle do třídy se uklidnit. Nikdo do mě nerýpal, jenom na chodbě jsem cítila ty pohledy. Byla jsem ta šťastná, že v mojí třídě se pomluvy nešíří, a dokonce ani senzace a podobné věci. A když, tak způsobem aby o tom dotyčný nevěděl, nikdo mu to neříká rovnou do tváře, takže to tolik nebolí.
Když skončila škola, vylítla jsem jako tornádo ze třídy, našla Naru a táhla jí ven. Šly jsme na místo, kudy chodí Natsu ze školy a počkaly také na ni.
"Kate? Co to má jako bejt?" ptala se Naru, když jsme čekaly.
"K vám se nic nedoneslo?" divila jsem se.
"Ne, ke mně ne. Fakt netušim vo co de. Řekneš mi to?"
"Jo, řeknu, ale až přijde i Natsu, nějak dlouho jí to trvá!" byla jsem sakra netrpělivá, přitom jí to až tak dlouho netrvalo.
Když přišla asi po deseti minutách, hned jsem po ní skočila a zatáhla ji k nám. Chvíli se tvářila překvapeně, ale když viděla že jsem naprosto vážná, zvážněla taky.
"Tak holky, mám vás tu obě. Podívejte, co mi lidi dneska nastrkali do skříňky!" vytáhla jsem schované dopisy, a dala jim je přečíst. Holky na ně chvíli zíraly, a nevěřili tomu, co čtou.
"Ten hajzl! Jak ti to moh sakra udělat? Mam ho spráskat?" zavrčela Naru když dočetla.
"To bys sakra měla! Podívej se co jí provedl, to snad není možné! Jak to mohl udělat?!" nechápala Natsu. Já jsem chvíli přemýšlela, co se asi stalo, že to udělal? … a se Sorou! Chvíli jsme všechny tři stály, a mlčely. Dívaly jsme se po sobě a ani jedna z nás tomu nechtěla věřit. Pak jsme se pomalu pustili k Natsu domů, že si pustíme nějaký film. Já jsem vybrala hodně smutný, bylo mi skutečně do pláče. Holky jen souhlasily, trocha breku by mi mohla ulevit. Jedna pohroma za druhou a já jsem nechápala, proč se to na mě tak sesypalo a že to tak prožívám.
Došla jsem domů a moje nálada byla stále pod bodem mrazu. Umyla jsem se, padla jsem na postel, a zírala do stropu. Pak jsem si sedla k počítači a něco tvořila, ale moc mi to nešlo. Pořád jsem viděla před sebou ty dopisy. Trochu se mi z toho motala hlava, tak jsem počítač zas vypnula a šla spát.
Druhý den, když jsem vstávala bylo mi úplně stejně jako večer. Lehce se mi motala hlava a všechno jsem měla zastřené. Že by mě nálada mohla až tak ovlivnit? Vyloudala jsem se z postele, a vzala si snídani, kterou jsem měla nachystanou a šla do školy.
První dvě hodiny byly dobré, ale cítila jsem se pořád stejně. Těžko se mi dýchalo a bolelo mě v krku. Co to co mnou je? Ptala jsem se sama sebe. Že bych byla nemocná? Sahala jsem si pořád na čelo, ale nepoznala jsem jestli mám horečku nebo ne. O větší přestávku jsem vyšla ven a sekla sebou na trávník. Byla celkem zima, ale mě to bylo jedno. Nikdo okolo nebyl a já jsem přemýšlela co budu dělat, přestávka byla docela dlouhá a já jsem ani neměla hlad. Po chvíli jsem cítila, že spím a nevnímám okolí.
"Kate?! Vstávej! Nastydneš! Tak honem!" probralo mě až, byl to Shuichi a třepal se mnou. Podívala jsem se na něj skelným pohledem, chtěla jsem mu vynadat co to dělá, ale nakonec mě to přešlo. Neměla jsem na to síly. Pak jsem cítila že mi sáhnul na čelo "Holka, ty úplně hoříš! Co jsi dělala?" vyděsil se. Nanutil mi do pusy nějakou bylinku abych jí snědla, a vzal mě do náručí. Odnesl mě až do školní ošetřovny. Kdo byl na chodbě tak opět sledoval co se děje.
V ošetřovně mě vzala doktorka za závěs, a tam mě prohlídla a poslechla si moje průdušky.
"Tak co jí je?" ptal se Shuichi. Přemýšlela jsem proč se o mě tak stará, ale místo toho jsem si lehla na stolek a chtělo se mi spát.
"No, je to angína, ale pořádná. Nejradši bych jí poslala tak dva, tři dny do nemocnice na pozorování aby z toho nebylo něco vážného, protože už v minulosti se ukázalo, že má alergii na penicilin. Kdyby to nezabralo, byl by problém, takže bude chvíli tam. Očividně jí někdo srazil teplotu, nebo si sama vzala prášek, ale teď bych jí nechala spát. Musela někde s tou angínou lítat venku, anebo byla psychicky oslabená" doktorka domluvila a já jsem pootevřela oči. Shuichi se netvářil zrovna vesele. "Je dobře že jste jí sem přivedl. Ta horečka už sice ustupuje po prášku, ale pořád to není ono. Tak už běžte pane Minamino, já zavolám jejím rodičům, a pošlu jí na pár dní do nemocnice, kvůli té alergické reakci, ale všechno bude v pořádku" Shuichi poděkoval a odešel.
Za chvíli u mě byla Naru s Natsumi, přišly na to celkem rychle. "Tak co Kate? Jak je ti?" ptala se Natsumi, ale byla to hloupá otázka, protože viděla že mi je zle.
"Prý mám angínu a budou mě muset poslat na pár dní do nemocnice, aby z toho nebylo něco vážnějšího. Navíc jsem měla alergickou reakci v minulosti na penicilin" řekla jsem potichu a pomalu.
"Do nemocnice? S angínou? Teda ty seš fakt hrozná, co si vymyslíš příště?" řekla Naru a nechápala to. Ani já, proč mě tam chce poslat? Zavřela jsem oči.
"Kate? Ty budeš spát?" ptala se Natsumi, ale to už sem nevnímala. "Tak my jdeme, uzdrav se nám brzy, přijdeme tě navštívit" pak jsem slyšela jak holky odchází. Za chvíli už doktorka volala podruhé mamce do práce, protože poprvé se nedovolala. Tentokrát jí to zvedla, chvíli se bavily a pak to položila.
"Tak slečno Chibi, za chvíli pro vás přijede vůz z nemocnice, a maminka vám tam už určitě přinese věci. Dala jsem jí vědět" přikývla jsem, a znovu usínala. Ani nevím za jak dlouho pro mě vůz dojel, protože jsem asi usnula tentokrát pořádně. Předtím jsem pořád napůl vnímala okolí. Doktorka mi řekla ať si přelezu na druhý vozík, a já jsem se opatrně zvedla a přelezla to s velkými potížemi.
Když mě dovezl vůz do nemocnice, vyvezli mě do mého pokoje. Tam už byla mamka, a měla u sebe celou tašku plno všelijakých hloupostí, a několik opravdu potřebných věcí. Převlékla jsem se do pyžama a položila si vedle sebe plyšáka, co mi dovezla. Pak jsem si lehla a odpočívala, mamka o mě měla velkou starost, ale doktoři jí ujišťovali že to nic není, že jsem tam jen preventivně.
"Mami? Nemusíš tu se mnou být, já stejně budu spát" řekla jsem jí.
"No, jak chceš. Hele, tady jsem ti přinesla mobil, nechala sis ho doma. Tak kdybys se probudila a chtěla si s někým povídat, tak mi napiš, ano?" přikývla jsem a když odešla hned jsem usnula. Okolo třetí hodiny mě probrala sestřička, že je čas na moje prášky. Snědla jsem je, a pokračovala jsem ve spaní. Probrala jsem se asi o hodinu později, a vedle mě byl Shuichi. Díval se na mě a ve tváři neměl opět zrovna veselý výraz.
"Co ty tady děláš?" odpověděla jsem mu celkem stroze, prášky mi asi zabraly a já jsem se cítila lepší. Jen se na mě díval a neodpovídal. "No? Proč nic neříkáš?"
"Musel jsem tě vidět, jestli to není nic vážného. Ale jestli mě tu nechceš, já zas půjdu. Ale pokud ti to nevadí, rád bych tu zůstal, abys tu nebyla tak sama"
"Ale… Naru a Natsu měly přijít!" odpověděla jsem mu.
"To sice ano, už tu byly, ale já jsem je poslal domů. Všechno co měly na srdci si se mnou už vyříkaly, a já všeho lituji"
"To je sice hezké, ale co mi to pomůže, že toho lituješ?" řekla jsem s lehkou arogancí v hlase.
"Nic… máš naprostou pravdu"
"Ale zas je pravda, že kdyby nebylo tebe, tak možná skutečně k té angíně něco přibude. Pak bych skutečně měla důvod proč tu zůstat. Navíc… ta alergie na penicilin…" chvíli se smutně usmíval a pak mě vzal za ruku.
"Klidně se na mě zlob, buď na mě naštvaná, já si to zasloužím. Ale prosím, dovol mi být alespoň tenhle den s tebou" Nevěděla jsem co mu na to říct. Prosil o odpuštění? Nebo co to bylo?
"A co tím sleduješ? Liško!" Shuichi se po slově liška trochu zarazil, ale mluvil dál.
"V tuhle chvíli nemám žádný plán, není potřeba plán, všechno je ve tvých rukou. Nechci mít nějakou strategii na dívku, kterou pořád miluji. Myslel jsem, že to vydržím, a že tě už nijak nezraním, ale tady vidíš co se stalo. Nepovedlo se ani jedno"
"Nejvíc si mě zranil vůbec tím, že jsi ode mě odešel!" odpověděla jsem, a měla jsem slzy na krajíčku. "Stokrát radši budu čelit pomluvám!" po těchto slovech jsem vyprostila svojí ruku a schovala se pod deku. Brečela jsem, a bylo mi už všechno jedno. Možná to dělala ta nemoc… Celou dobu jsem cítila jeho přítomnost. Neodešel. Když jsem se jakž takž uklidnila, tak jsem vylezla z pod deky a zvídavě se na něj podívala. Pořád tam seděl a tvářil se úplně stejně jako před chvílí. Chvíli jsme koukali jeden na druhého, a pak jsem s mu vrhla okolo krku a řekla "Odpouštím ti. I když ještě ne tak úplně. To s tou Sorou mě opravdu vyvedlo z míry" byl očividně překvapený, ale pak jsem ucítila i jeho ruce okolo sebe. Pak mě dal od sebe, pohladil mě po tváři a políbil na čelo.
"Ani jsem po tobě nežádal abys mi odpustila. Ale ty jsi to tak udělala. Já ti moc děkuji"
Nakonec tam se mnou byl až pozdě do večera, a pak radši šel domů, aby se o něj máma nebála. Zavrtala jsem se do peřiny, a celkem rychle usnula, dnešní den byl ten nejlepší co jsem v poslední době zažila. Měla jsem zas ten krásný pocit. Byla jsem si naprosto jistá, že teď by se Sorou neudělal to, co udělal. Moje nemoc nás opět dala k sobě. Večer jsem usínala s hlavou v oblacích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Juli Juli | 23. srpna 2007 v 19:05 | Reagovat

Juuu.... fakt žůžo :P :D už se nemůžu dočkat pokračování, tak doufám že tu bude brzy jinak nevím jak to přežiju X)

2 Thery =) Thery =) | Web | 23. srpna 2007 v 23:02 | Reagovat

Je to moc hezký... už se těším na další pokračovaní X)

3 Saia Saia | 24. srpna 2007 v 17:39 | Reagovat

Pekny tesim se na pokrackO;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama