Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Kapitola 12. Nešťastný Shuichi

19. srpna 2007 v 14:22 | KateChibi |  Když kvete růže
Do školy jsem se šourala jak nejpomaleji to šlo, a necítila jsem se dobře. Zkoušela jsem se soustředit na jádro, ale nepomáhalo to. Po cestě jsem potkala Natsumi. "Ahoj Kate! Už jsem slyšela co se stalo" řekla smutně "ale v sobotu jsem tě chtěla nechat se vybrečet v klidu, a v neděli jsem tě doma nezastihla. Kde jsi prosím tě byla?" vyzvídala. Já jsem ani jedné neřekla kam chodím v neděli. Vždycky myslely že je to den, kdy se věnuji jen a jen Shuichimu a naopak.
"No, řekla jsem mamce ať říká že nejsem doma" zalhala jsem, ale očividně to stačilo.
"Jo myslela jsem si to. Až zvládneš o tom mluvit, povíš nám všechno podrobně?" vyzvídala hned. Byla hrozně zvědavá, ale všechno co se dozvěděla si pokaždé nechala jen pro sebe… naštěstí.
"Klidně, třeba hned dneska po škole, co říkáš?" odpověděla jsem, a cítila jsem, že se mi zas slzy derou do očí, a pak jsem zahlédla Shuichiho. Teď jsem je neudržela, a jedna slza mi skápla.
"Kate? Co je?" řekla hned Naru, a pak si všimla Shuichiho. "Aha, támhle jde ten KAZISVĚT!" řekla celkem dost nahlas aby to slyšel.
"Ale tak to není!!" vyhrkla jsem, určitě slyšel i mě… doufám.
"Kate, nebraň ho! To on je ten zlej!" řekla opět celkem nahlas.
"Ne! Nic nevíš!" bránila jsem ho i tak. Ale nechtěla si to dát vymluvit. Koukala na něj celkem s opovržením, a já nevěděla co dělat. Takhle si bude Shuichi myslet, že jsem ho pomluvila. Ale on okolo prošel a vypadal celkem smutně. Určitě slyšel co jsem říkala. Ale asi si slova Naru dost bral i tak. Shuichi není zlý! Protestovala jsem v duchu. S Naru se nedá hádat, vždycky vyhraje. Naštěstí když jsem šla zalít svoje květiny, tak jsem si v klidu hlídala, jestli Shuichi nejde. Holky mi pomohly, chápaly, že se s ním nechci potkat. A těšily se co jim po škole řeknu. Když jsem je zalila, vydaly jsme se ke mně domů.
Všechno jsem jim převyprávěla. Až na Genkai a na to co jsem o něm věděla a týkalo se jeho démonství. Výjimečně mě ani Natsumi nepřerušovala a obě poslouchaly co řikám. Ze začátku Naru zatínala pěsti, ale pak se uklidnily. Mrkli po sobě, a ve mně to opět začalo hlodat. Co zas chystají? "Tak, takhle to bylo. Shuichi za nic nemůže… je už takový, asi se bojí aby o nikoho pro něj důležitého nepřišel. Nebo nevím… ale takhle o mě přijde určitě" dovyprávěla jsem.
"Kdepak. On si myslí, že ti tak bude nejlépe, pořád mu budeš na očích. Ale budeš zbavená pomluv" zapřemýšlela jsem nad tím, co právě Natsumi řekla. Bylo na tom něco pravdy. Ale pak mě napadlo, že by mě klidně mohl napadnout přízrak, a jediné co zatím umím je obrana. A nevydržím jí dlouho, a pokud bych běžela domů, tak ohrozí i moje rodiče, a to opravdu nechci. Ale jedině se Shuichim jsem se cítila v bezpečí. Věděla jsem jakou má moc a že by mě jistě ochránil snad před každým. On sám se řadil do třídy A, a démon vyšší třídy jak B se podle něj k nám stejně nedostane. On sám je člověk, tak se mezi to nepočítá, a ve chvíli kdy se sám dostal na Lidský svět byl tak zesláblý, že v klidu prošel. Z myšlenek mě až vytrhlo "Kate!? Kate!!" to byla Natsumi.
"Co? Co?" vypadlo ze mě.
"Zrovna jsem říkala, že to vypadá že prohraješ sázku"
"A vy dvě snad ne?" divila jsem se.
"No to máš pravdu. Ale tak nemusíš to řikat, nee?" řekla Naru a "přátelsky" mě praštila do zad až sem se zakuckala. Její oblíbená věc, už jsem byla zvyklá.
Pak jsme změnily téma, a holky šly po svačině domů. Natáhla jsem se na postel a přemýšlela o Duchovním jádře a také soustředila sílu. Byla zas volná chvilka a já jsem věděla jak je to důležité si udělat základ. U večeře jsem pokračovala a šlo to lepší než předtím. Pomalu jsem se na to nemusela už soustředit, troška duchovní síly opravdu nepatrná neustále proudila tam, kam měla. Měla jsem celkem radost z toho jak mi to šlo. Stačí jí správně nasměrovat a já jsem si byla jistá, že to pak zvládnu i ve spánku. I když o tom Genkai nemluvila.
Holky šly spolu domů, protože bydlely ve stejné čtvrti, ale na druhou stranu to neměly ani daleko od domu Kate. "Ta Kate byla fakt skleslá, co?" řekla Natsumi a dívala se do země.
"To byla, ale my jí z toho dostanem! Nejsme přece ňáky lamy, ne?" zasmála se Naru "A navíc, to s tim Shuichim bude záležitost na chvíli, my dvě se o to postaráme! Já vim že jí furt chce, tak jaký pak s tim voplítačky!" a zasmála se.
"Asi jo, máš pravdu Naru" pak ty dvě šly dál, a za rohem byl kluk, celý v černém a s mečem. Natsumi ho poznávala, už ho viděla. Z jeho meče stékala krev. Nikde ale neviděly žádnou mrtvolu.
Chvíli se rozhlížel, a pak došel až k holkám. Rychle schoval katanu a chtěl užuž utéct. Naru se tvářila celkem vyděšeně, ale Natsumi se usmívala. Naru nechápala o co tady jde.
"Stůj!" vykřikla ještě Natsumi. Naru už se stahovala a chtěla něco říci, ale Natsu jí utišila. "To jsi ty! Už se známe přeci!" kluk se na ní díval a probodával jí pohledem. "Jak se jmenuješ?"
"Na co ti to bude?" odsekl jí, ale to už k němu Natsumi přistoupila a z ničeho nic ho políbila. "Co to děláš?" odstrčil jí překvapeně. Jeho chlad a arogance pro ten okamžik někam zmizela. Očividně ho zaskočila, hned se zas uklidnil a pak okamžitě vyskočil a někam utekl.
"Odkud ho znáš?" ptala se Naru.
"Už jednou jsme se viděli. Chtěla jsem vidět jeho reakci" usmála se tajuplně Natsu. "Už jednou…" zlehka si přejela po rtech a pořád se usmívala.
"Ale prosimtě. Školu máš plnou idolů, a tobě se líbil tenhleten prcek?" nechápala Naru.
"Jo… je na něm něco zvláštního, něco co mě skutečně přitahuje. Sama to nechápu" Naru jí ještě zpovídala, ale moc z ní toho nedostala, protože na její otázky Natsumi neznala prostě odpověď.
Shuichi byl doma s matkou, nevlastním otcem a bratrem. Seděl s nimi v obývacím pokoji, usmíval se a bavil jako vždycky. Pak si šel na chvíli hrát s bratrem a nakonec se zavřel do koupelny. Smutek dolehl i na něj. A co hlavně, pořád mu zněly v hlavě slova Natsumi. "Aha, támhle jde ten KAZISVĚT!" pak zavřel oči, a pustil na si na hlavu proud vody ze sprchy. Chvíli si namáčel svoje dlouhé krásné vlasy a pak si vzpomněl jako ho Kate bránila a zbytek jejího rozhovoru s Naru.
"Ale tak to není!!"
"Kate, nebraň ho! To on je ten zlej!"
"Ne! Nic nevíš!"
"Slyšel jsem všechno moc dobře. I přes to co jsem jí řekl mě pořád nepustila z hlavy. Ono to asi jinak nejde, když já sám jí mám plnou hlavu. Kate je dost citlivá sama, a ze mě to možná vycítila" pomyslel si, a sáhnul po šamponu. Pečlivě si šamponoval vlasy a přemítal jak to změnit. "Koneckonců to nechám být. Nemá smysl teď něco dělat, když je to čerstvá rána. Třeba se brzy zahojí a ona zapomene. Já ale nezapomenu… jenže to už je moje chyba. Pomalu jsem jí řadil na příčku stejnou jako je moje rodina a Yusuke s ostatními. Že bych si sám neporadil?" omyl vlasy a sáhnul po kondiciéru "To je hloupost, jít se uklidnit za snoubenkou Yusukeho… Ale s Keiko jsem vždycky vycházel dobře" pak tuhle možnost dlouho zvažoval, a nakonec jí zamítnul. Když skončil s koupelí, tak v županu s ručníkem na hlavě vyšel z koupelny. (poznámka autorky: KAWAII! ^.^ Já ho ciii.) Nahoře u sebe v pokoji si sednul před zrcadlo a rozčesával si vlasy. "Tohle vždycky ráda dělala Kate" usmíval se sám pro sebe…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yoko kurama Yoko kurama | E-mail | 20. srpna 2008 v 18:57 | Reagovat

Super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama