Komentář ještě nikdy nikoho nezabil! XD Stojím o ně, ať jsou jakékoliv! :D

Kapitola 1. Kate Chibi, těší mě

13. srpna 2007 v 20:39 | KateChibi |  Když kvete růže
Utíkala jsem na svojí první dobrovolnou hodinu botaniky. Už jsem myslela že to nestihnu, ale naštěstí jsem doběhla včas. Mé jméno je Kate Chibi, je mi 15 let, a květiny miluji už od dětství, ale bohužel doma na ně není skoro nikde místo, což mě skutečně mrzí. Tak jsem se rozhodla, že si svoje květinky vypěstuji ve škole, a nakonec se to zdál jako opravdu dobrý nápad. Vběhla jsem do třídy, skoro jsem se ani nerozhlédla a sedla jsem si do úplně poslední lavice u okna. Ona to tedy byla třída, která počítala s tím, že tam budou pouze květiny. Každý měl širokou lavici, na které mohl mít i více květin. Pak jsem se rozhlédla, a viděla jsem, že hodně lidí je po dvojicích, a skoro samé holky. Akorát v lavici u dveří a úplně v první lavici uprostřed byli kluci. Ty neměli dvojici a byli každý sám. Jinak ve skoro každé lavici byli holky po dvou až čtyřech, a pořád pokukovali po tom klukovi v první lavici a neustále se hihňaly. Vesměs to byly druhačky a třeťačky. Bylo mi toho kluka až líto. Chvílemi bylo vidět, že je nesvůj, i když se dokázal velmi dobře přemáhat. Myslím si, že je ze čtvrtého ročníku. Pak vešel do třídy profesor.
"Vítám vás na první hodině v tomto školním roce. Jsem rád, že na můj kroužek přišlo tolik studentů, a doufám, že společně vypěstujeme opravdu nádherné rostliny" přivítal nás. Vypadal velmi mile, možná mě i něco naučí o květinách, to ještě nevím.
Letos jsem si chtěla vypěstovat nějakou opravdu krásnou květinu, která je těžká na pěstování. Prozradil nám, že květiny které budeme chtít můžeme rozmístit po škole na místo, které pro ní bude ideální. Ovšem musíme u nich mít lístečky, že tato květina je naše, aby vedení školy vidělo, že něco skutečně děláme. A navíc je to dobrý způsob jak zkrášlit školu, aniž by se o to starali lidé, které to ani nebaví, a nechce se jim starat se o rostliny a květiny. Některé květiny přece jen potřebují stín a jiné slunce, proto jsme je mohli dát takřka kamkoliv. Zbytek, pokud si budeme chtít vypěstovat nějakou nenáročnou květinu, smíme nechat právě tady, na lavici. Nakonec jsme k němu šli, a nadiktovali jsme mu, co bychom si přáli naučit se pěstovat. Pak nám řekl co bude možné a co ne. Opravdu se divil tomu, co jsem si přála já. Ale očividně měl radost. Ty skupinky holek mu většinou řekly jednu-dvě obyčejné květiny, a dál se věnovaly svému hihňání. Přibližně v polovině kroužku mě napadlo, že tu nejsou kvůli květinám… Asi budou akorát rušit, a já se pořádně nic o květinách nedozvím.
Takhle proběhla první hodina. Já jsem odcházela spokojená, protože skoro všechny sazečky a semínka se mi pokusí profesor sehnat. Chtěla jsem si zkusit vypěstovat nejméně 6 druhů. Hlavně jsem se těšila na jejich nádherné květy. Pravidelná hodina byla 1x týdně, ale je jasné, že jsme směli vidět svoje květiny kdykoliv jsme měli čas. Byla jsem opravdu ráda, že tu ten kroužek je. Jen se asi s těma holkama nepohodnu…
Měsíc uplynul jako voda, a já se v této škole cítila opravdu skvěle. Ve třídě jsem sice měla skoro samé kluky, ale to bylo naopak fajn. Byly jsme 4 holky, a všechny jsme si celkem rozuměly. Už na nižším ročníku jsem s holkami měla problémy, protože jsem podléhala jejich intrikám a pomluvám, ale tyhle byly jiné. Já to nemám ráda, když něco chci, tak jdu a řeknu to člověku přímo. Klučičí třída to byla kvůli jejímu zaměření na počítače. S tím, že přesné zaměření si vybereme za rok. Škola nám opravdu vycházela vstříc, co se týkalo našich zájmů. Květiny mi zatím začínaly růst, a všechny vypadaly, že z nich budou nádherné květy, když se to nedalo tak úplně správně odhadnout. Občas, když jsem šla okolo, tak jsem si prohlížela květiny ostatních. Většina těch skupinek holek měly hlínu u květin ubouchanou, a vůbec práci na květinách odbily. Měla bych se jich někdy zeptat, co tady dělají, když ty květiny nemají nic moc a nestarají se o ně jak by měly… Ale nakonec jsem si to rozmyslela, podle všeho je učitel rád, že tu má tolik studentů. Ovšem když jsme si ukazovali některé věci, tak neustále narušovaly hodinu. Ale za ten měsíc jsem se se všemi už tak nějak znala. Ten kluk, co ho často otravují se jmenuje Shuichi Minamino. Holky měly hlavní 4 skupinky. Ještě tam bylo několik jiných studentů, ale ti nejsou důležití. Navíc, nemá smysl všechny popisovat a pojmenovávat. Od každé skupinky vám řeknu jednu jejich takovou "vůdkyni". Č. 1, Yuki Haruo. Energická dívka z druhého ročníku. Ta mi řekla na rovinu, že tu nejsou kvůli květinám, ale kvůli Shuichimu. Její skupinka měla 4 dívky. Č.2 Sora Tanaka. Dívka z 3. ročníku, a její dvě kamarádky. Všechny svorně tvrdí, jak květiny milují, a neustále chodí za Shuichim mu svoje "výtvory" ukázat. I když nestojí skoro za nic. Č.3 "Annie". Nikdo jí neřekne jinak, je původem z Ameriky. Už to je mi na ní nesympatické. Ta je tu dvěma kamarádkami a je také z 3. ročníku. Také tvrdí jako předchozí skupinka jak mají rády květiny, ale skutek utek… Mají je asi nejhorší ze všech. Někdy je přelitá, někdy jí nezalijí… vůbec se o ně nestarají. Ale neustále chodí okolo Shuichiho a strkají mu dopísky a psaníčka, ale na druhou stranu jsem věděla, že dostanou i odpověď. Takový to byl gentleman (anebo se natolik snažil být neutrální), že opravdu odpověděl, i když nikdy asi ne tak, jak by si byly přály. Chudák vypadá pokaždé dost nešťastně, i když se snaží tvářit se vesele, tak vidím, že jeho úsměv je takový… prázdný až smutný. Co ho asi trápí, i když je tak oblíbený u holek, a ve škole je jeden z nejlepších? Poslední skupinka, tam bych i věřila, že tu jsou kvůli květinám. Jsou to dvě holky, a s oběma vycházím nejlépe. Naru Nakashima a Natsumi Sato.
Tak… představila jsem všechny důležité? … určitě ano. No, abych nepopisovala můj nudný školní život, tak přeskočím nějakou dobu. Něco okolo dvou měsíců. S Naru a Natsumi jsem se stala dobrou kamarádkou, a vzájemně jsme se svěřovaly dost věcí. Nikdy bych nevěřila, že se s holkami dá tak vyjít. Dozvěděla jsem se třeba, že Natsumi je v kroužku také kvůli Shuichimu, ale na škole má víc idolů. A to byla na této škole teprve tři měsíce jako já. Mě tak nějak nezajímalo nic než škola, květiny a počítače. Možná to bylo proto, protože jsem byla tak stydlivá.
Byli jsme u Naru doma, a učily jsme se, občas jsme si Natsumi dobíraly. "Natsumi! Přiznej se! Kdo se ti líbí dneska?" smála jsem se a vyzvídala. Odpověděla že její nový objekt je z 3. ročníku, ale že se ani tak nevzdá Shuichiho.
"Já vůbec nevím co na něm má!" nechápala Naru, a hodila do sebe sušenku "vždyť je tak… jemnej. Já pokud bych někoho chtěla, tak to musí bejt pořádnej chlap. Jenže ty moc na škole nejsou"
"No, mě nevadí ani to ani to…" řekla jsem, protože nad kluky jsem opravdu moc nepřemýšlela. Ale co jsem trávila čas s nimi, tak jsem docela začala. "I když… musel by mít rád květiny, měl by být aspoň trochu chytrý, ale nějaký extra hezoun to být nemusí. Hlavně abych si s ní měla o čem povídat, a dalo se na něj dívat"
"Teda Kate, ty nejsi skoro vůbec náročná" zasmála se Natsumi.
"Ne to nejsi ty, tobě se líbí skoro každý!" smála jsem se teď já jí.
"To není pravda!" vykřikla Natsumi a přetáhla mě polštářem. Já jsem se nedala a oplatila jsem jí to. Nakonec jsme se řezaly všechny tři a náramně jsme se bavily. Když už nám došel dech, dali jsme si úmluvu, že si do konce školního roku někoho najdeme, a vydržíme s ním alespoň dva měsíce. Pokud se to nepovede, tak nás bude čekat trest, který jsme spolu vymyslely. Ta, které se to nepovede bude muset dát všechny své květiny někomu jinému, nebo je zničit, a další rok si bude muset vypěstovat nové. Což mě opravdu vadilo a holkám také, protože jsme si s nimi každá dala opravdu práci. Ale byl jasný zákaz na květiny kašlat, aby nám jich pak nebylo líto. Vzájemně jsme se hlídaly, jestli o ně skutečně pečujeme. Ale v kroužku jsem stále seděla sama v poslední lavici. Ono by totiž přes všechny rostliny nebylo místo pro nikoho jiného, a už jsme si tak zvykly. Postupně jsem si rozmýšlela, koho si jen vyberu. Jaký typ kluka a napadalo mě tolik možností. Ale nechtěla jsem se připravit o svoje krásné květinky. Mrzelo mě, že jsem jim na to přistoupila, ale už to bylo dohodnuto.
Další měsíc jsem se pořádně rozhlížela po škole, a nikdo mi do oka nepadl. Bylo spoustu kluků, kteří se mi líbili, ale opravdu jsem byla stydlivá. Ale holky mi pořád říkaly "No tak, Kate! Nestyď se, jdi do toho! Vždyť nejsi vůbec ošklivá", ale nikdy mě nepřemluvily. Pokaždé to ztroskotalo na fázi, kdy jsem psala dopis. Napsala jsem ho, ale nikdy nedala tomu, komu jsem ho měla dát. Srdce jsem pokaždé cítila až v krku, a nic z toho nebylo. Několikrát mi Natsumi nebo Naru vzaly ten dopis a chtělo ho dopravit, ale já jsem jim ho pokaždé sebrala a utekla s ním ke koši. Tak to končívalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama